Otevřu oči zvednu se z postele jako bych procitl, protáhnu se a přemýšlím kde jsem se to ocitl, slyším uklidňující šum moře a výkřiky racků, vyjdu z malého domu který je vlastně chatrč z klacků, prohlížím si zdejší krajinu, a zahlédnu průzračnou hladinu, přijde mi že sem patřím, že tohle je určitě místo kam se vždy vracím, mám pocit že jsem tu už byl, o takovém místě jsem vždy snil, zničeho nic začne hrát hudba, já si lehnu do houpací sítě, a zaposloucham se a jsem šťastný jako dítě, které dostalo vysněnou hračku k Vánocům, zde si nemusíš na nic hrát, zde nepotřebuješ předstírat svůj um, je to jako ve snu, jenže u toho se ráno probudím a oči si mnu, tady se to zdá reálné, najednou pociťuji jako bych byl jen tělo bezvládné, vidím rozmazaný ráj který se mi ztrácí, jsem jen další člověk co se ze snu vrací, jednoho dne vidím na obrazovce jednoho z monitorů dnešního světa stejný obraz, stejný ráj jako z mého snu, vidím ten stejný odraz hladiny, dokázal bych se na to dívat hodiny, zůstal jsem tu, patřím sem, pravda je ta že zemřel, ať je mu lehká zem, v to co nejvíce věříš se ti splní...
