Warriors: Láska či smrt?

1. kapitola

Začalo svítat. Sluneční paprsky svítili do válečnické doupě. Dawn se postavila a protáhla se, podívala se na místo kde leží Timber, ale ten tam nebyl, Dawn se rozbušilo srdce. Byla do něho hodně zamilovaná, ale věděla že on miluje Quial'heart. Vyšla z doupěte válečníků a zamířila k východu z tábora. Všichni se po ní směšně dívali. Dawn sklopila uši a se slzami v očích se rozběhla.
Běžela lesem, nedívala se na cestu a narazila do stromu.
"Au... Pitomé stromy!" Prskla na strom, postavila se a zase někam běžela. Pak dostala hlad, zavětřila, jestli ucíti nějakou kořist. Pak chytla pach králíka. Přikrčila se a šla pomalu kde pach cítila, došla na místo a viděla králíka jak žere pampeliškové listy. Připravila se ke skoku, ale najednou se králík vyplašil. Za Dawn se objevila Poppy'mist. Dawn polekaně vyskočila do vzduchu a spadla na bok. Po chvíli se postavila.
"Co... co mě strašíš!? Nevidíš že jsem lovila?!" Prskla Dawn na svou kamarádku.
"Já tě nestraším" mňoukla Poppy v pohodě a narovnala se.
"Co potřebuješ?" Zeptala se Dawn a zavětřila.
"Říká se o tobě v táboře..." Řekla Poppy a podívala se chladným pohledem na Dawn.
"Cože?"
"Ano. Timber'pelt zase něco řekl no... No a dál to znáš. Všichni mu věří" Řekla Poppy a dál koukala na výraz od Dawn.
"A co řekl?" Zeptala se Dawn a zamračila se.
"Že se ho prý bojíš či co" Řekla Poppy a chladný vítr jí rozcuchal její huňatou srst. Začala se olizovat.
"Já a bát se ho? Prrp... To je přeci nesmysl!" Odfrkla si Dawn. Poppy se na ní podívala. Položila tlapku a mňoukla:
"Dawn... Já vím, že k Timberovi něco cítíš, ale musíš pochopit, že on se o tebe nezajímá a nemiluje tě, on miluje Quial'heart a říká o tobě nesmysly, které nejsou pravdivé. Zamysli se jestli ho chceš dále milovat." Mňoukla upřímně Poppy a než stačila Dawn něco říct, zmizela za keřem. Dawn seděla na místě.
Slyšela jenom šustění listí. Postavila a zavětřila. Úplně ignorovala co jí Poppy řekla a rozběhla se. Ucítila pach veverky a rozběhla se za pachem. Viděla veverku jak kouše kousek ořechu. Přikrčila se a skočila na veverku, omráčila jí a pak zabila. Zahrabala jí aby si jí mohla později vyzvednout.
Jak měla naloveno šla do tábora.
Přišla k hromadě s úlovky, položila kořist a vzala si hraboše. Na konci mítinky zabloudila pohledem na Timbera, jak si povídá s
Night'shadow. Potom se podívala jinam, dojedla hraboše a dala si hlavu na tlapky. Dokola si přemítala co jí Poppy řekla. Zatřepala hlavou. Postavila se a podívala se na oblohu. Slunce už za horami zapadal, tak se chystala jít do válečnického doupěte, ale než tam vlezla tak jí zastavila Willow'fur.
"Haha ty chudinko! Ty se vážně bojíš Timber'pelta!? Haha!" Smála se Willow. Dawn se na ní smutně zadíval a sklopila uši, ale pak se odvážila jí něco říct, tak mňoukla: " já se ho nebojím! To jsou jenom keci!! On si musí něco vymyslet aby byl nejoblíbenější v táboře! A už mě nech laskavě jít do válečného doupěte!" Prskala Dawn na Willow. Pak se otočila a odešla do válečnického doupěte, ještě čekala jestli Willow něco řekne, ale ta držela jazyk za zuby.
Dawn zmateně zavrčela a cítila jak se třese.
Nikdy se nesnažila někoho nahradit a i když věděla, že... Že ji nikdy nebude milovat, že pomalu neví, že vůbec existuje... Přála si jenom jedno - být k němu blíž.
On si toho, ale nevšimne.
Nikdo... Nikdo z těhle koček!
Celou dobu prochází kolem ní a smějí se. Nezajímá je její slzy a bolest, vidí jen příležitosti si s ní utahovat...
Vážně je chtěla mít ráda.
Opravdu.
Ale nejde to... To všechno - jejich posměšky, jejich ignorace - zabíjí jí to.
Otevřela oči a přestože přes slzy pořádně neviděla, vzedmula se v ní vlna nenávisti.
Vrátí jím to.
Oplatí jim to smrtí.
Otočila se zpět na tábor. V očích ještě měla slzy, ale věděla, že to udělá a bude silná.
Šla si lehnout na své místo ve válečnickém doupěti a usnula.