Na pláži si povaluju už druhý den, prošli jsme pár památek, ale nic zvláštního se zatím neděje. Chtělo by to nějaký adrenalin nebo něco takového. Rozhodla jsem se, že si dojdu pro Starbacksu pro ledové kafe, protože rtuť teploměru dosahovala klidně 43 stupňů, na což u nás doma na to nejsme vážně zviklí a mě už se začalo dělat docela trochu špatně z toho tepla. Mamka mi dala peníze a ja šla horkým pískem k nedalekému Starbucksu.
"Prosím jedno ledové latte, děkuji" řekla jsem anglicky milé prodavčce a šla jsem trochu dál než mi kafe donese. Koukala jsem po lidech kolem. Někteří byli snědí, někteří zase úplně bílí a něktří zase hodě hnědí až skoro černí. "druhová rozmanitost" pomyslela jsem si, načež mě už prodavačka volala pro moje kafe. Vzala jsem si kafe a začala odcházet.
"O muj bože...ach" řekla jsem poté co do mě narazdil nějaký člověk a rozlil na mě moje i jeho kafe. Chtěla jsem pěkně vynadat, že nedává pozor, určitě to byl nějaký dospělý muž středního věku, který kouká neví kam hlavně ne pod nohy.
"Panebože promiň, hrozně se omlouvám, moc mě to mrzí...já..." začal říkat ustrašeně blonďatý kluk s černými, tmavými Rayben brýlemi a kšiltovkou, která zakrývala mslím jeho blonďaté vlasy. Když zvedl svoji hlavu zjistila jsem, že to je asi...ne to není, možné...to...
"Ty...ty jsi...Niall...Niall Horan" zůstala jsem stát s polootevřenými ústy a vůbec mi nevadilo, že mám na sobě bílé průsvitné tílko, které je polité ledovým kafem, jen jsem sledovala toho nejroztomilejšího kluka co znám, jak má vystrašený a smutný výraz na obličeji.
"Ano...ja, promiň, já jsem...tě neviděl a..." přerušila jsem ho.
"To je v pohodě, nic se nestalo" usmála jsem se na něj a snažila jsem se trochu vyždímat svoje triko od té kávy
"Promiň já...vážně jsem nechtěl hrozně mě to mrzí" bylo mě ho hrozně líto, protože se prakticky nic nestalo a on z toho byl zníčený jako kdyby se stalo něco strašně hrozného. Pohladila jsem ho po ruce, ale hned j stáhla po tom co jsem si uvědomila co dělám.
"Vážně je to v pohodě, nic se nestalo" usmála jsem se na něj a pak sklonila hlavu.
"Dobře, tak moc děkuju, jsi moc...a příjmeš jako odčinění pozvání na zmrzlinu?" wow tak to jsem nečekala, ten Niall, o kterém sním aspo%n jednou ho potkat mě hned pozve na zmrzlinu. Neváhala jsem a rychle odpověděla ano.
Niall mi koupil tu největší zmrzlinu co snad existuje a pak jsme se jen tak procházeli po pláži.
*Niall pov's*
Jsme v Madridu a máme teď pár dní být ve Španělsku. Dnes jsme s kluky byli na pláži a jelikož v Anglii nejsme zvyklí na takové teplo, rozhodl jsem, že si zajdu do Starbucks pro ledové kafe. Prodavačka mi dala kafe a jsem se chtěl jít ještě nekam projít.
"O muj bože...ach" uslyšel jsem anglicky po tom, co jsem do někoho narazil, začal jsem se omlouvat a když jsem zvedl hlavu stálo tam mladé děvče. Mohlo jí být kolem 15ti možná víc nebo míň, ale vypadala starší trochu. Když jsem vstal od toho rozlitého kafe, pořáďně jsem se jí podíval do obličeje. Byla nádherná. Byla štíhlá, měla husté, hnědé a vlnité až místy kdrnaté dlouhé vlasy a nosila černé brýle. Nevěděl jsem co jí říct "Niall Niall spamatuj a neřekni nějakou blbost ty pako!" nadával jsem si sám pro sebe. Nakonec řekla, že je všechno v pořádku a mě se trochu ulevilo, byla hrozně milá, většinou na vás lidi začnou hystericky řvát, co jste zač, že si to dokážete dovolit ať už vás znají nebo ne. Najednou mě napadlo, že ji můžu aspoň pozvat na zmrzlinu, abych ji to apoň částečne vynahradil to kafe.
Koupil jsem ji velkou zmrzlinu. Hrozně dobře se s ní povídalo. Zjistil jsem , že je tu na dovolené s rodinou a je z Česka. Uměla dobře Anglicky na to, že to není její rodný jazyk. Procházeli jsme se po pláži a ona řekla, že už bude muset jí, že jí budou hledat.
"Počkej..." chytl jsem ji jemně za ruku. Načmáral jsem na papírek svoje čislo, zabalil ho a dal jí ho do ruky a objal jsem ji. Krásně voněla. Odešla a já jsem s popletenou hlavou šel za kluky zpět na pláž.
Ahoj, je tu druhá část příběhu, snad se vám bude líbit ;)
budu rád za VOTE nebo COMMENTS
Děkuji,
Tina .xo
