Budík mi zazvonil přesně v půl šesté, a tak jsem musela vstát. Nejdříve jsem zamířila do koupelny a učesala si vlasy a trochu se nalíčila, pak jsem si vzala ty modré šaty, které jsem si večer vzala, k tomu boty na podpatku a malou kabelku přes rameno.
„Moc ti to sluší" řekla mamka, když jsem scházela ze schodů.
„Dekuju" usmála jsem se a šla směrem ke dveřím.
„Pockej, přece nepojedeš v autobuse, když ses takhle nastrojená. Já tě tam zavezu" usmála se mamka a šla pro klíče
Za nedlouho už jsme seděli v autě.
„Tak co, těšíš se?" Zeptala se najednou mamka.
„Jo, ale jsem docela nervózní" odpověděla jsem ji.
Dojeli jsme na parkoviště před školu. Vystoupila jsem z auta. Chvíli jsem se rozhlížela, jestly někde neuvidím Liama nebo Nádoba nebo Nancy. Po chvíli jsem uviděla Liama, jak na mě mává, a tak jsem se k němu vydala.
„Čau" řekla jsem, když jsem k němu přišla.
„Kde je ta Nat, která se obléká do mikin, které ji jsou o několik čísel větší a která by si na sebe nikdy nevzala šaty ?" Odpověděl mi Liam.
Za to, co řekl dostal pěstí do ramene ale nebylo to nic moc bolestivého. Liam se tomu jen zasmál, takže ho to asi nebolelo. Vydali jsme se tedy ke škole. U vchodu jsem uviděla Nancy, jak sedí na schodech a něco si zapisuje, a tak jsem řekla Liamovi, ať jde napřed.
Liam moc neměl rád Nancy, protože mu přišlo, že něco skrývá.
Já se vydala za Nancy, abych ji pozdravila.
„Ahoj" pozdravila jsem jí a usmála se.
„Aahojj, moc ti to sluší Nat" usmála se Nancy.
„Děkuju, půjdem do třídy ?" Zeptala jsem se.
„Jasně" odpověděla mi Nancy.
Zvedli jsme se a šli směrem do třídy, ale to bych nebyla já, kdyby se mi něco nestalo. Nedávala jsem pozor a do někoho vrazila.
„oh, moc se omlouvám" začala jsem se omlouvat. Když jsem zvedla hlavu, stál tam nějaký kluk.
„To nic, jsi tu nová?" Zeptal se.
„Jj, teď nastupuju do praváku" usmála jsem se na něho.
„Jsem Stiles a ty jsi?" Zeptal se.
„Nat" odpověděla jsem mu, moc se mi líbil, a tak jsem byla nervózní, abych něco neřekla špatně.
„Pěkný jméno, tak se třeba ještě potkáme" řekl s úsměvem, obešel mě a odešel.
Asi sem zamrzla, protože jsem slyšela hlas Nancy, jak volá mé jméno.
„ehhhh, jo promiň, jdeme?" Znervózněla jsem.
Jen přikývla.
Přišli jsme do třídy, sedla jsem si vedle Liama.
„Kde jsi byla, tak dlouho?" Ptal se Liam.
„Vrazila jsem do jednoho kluka" odpověděla jsem a mírně se usmála.
„Tobě se vážně musí vždycky něco stát" smál se Liam a měl pravdu. Pokaždý, když jsem nejde, kde je více lidí, tak se mi něco stane.
Chvíli po tom zazvonilo na hodinu
