Jednorázovky Dramione

(Ne)Šťastná náhoda

Byla chladná prosincová noc. Ačkoliv bylo deset stupňů pod nulou, procházela se po nádvoří jen v pyžamu s hábitem a šálou. Nepotřebovala si svítit hůlkou. Byl úplněk a měsíc dokonale osvětloval celé nádvoří. Nemohla spát. Již delší dobu se jí zdají zvláštní sny, které ji děsili. Vídávala v nich Voldemorta a smrtijedy, ale hlavně JEHO. Chlapce, kterého nade všechno milovala. Chlapce, který v jejích snech nestál po jejím boku, ale v řadách smrtijedů a právě to ji děsilo nejvíc. Přemýšlela o svých snech a kráčela pořád dál, že si ani nevšimla, že došla téměř k Zapovězenému lesu.Najednou uslyšela vytí vlkodlaků a zpanikařila. Nevěděla, co má dělat, a tak se rychle otočila a běžela zpět k hradu. Když už byla u hradu, chtěla spomalit, ale rázem se s velmí rachotem pod ní propadla zem a ona spadla do jámy. Vůbec netušila, jak se má dostat ven. Jáma nebyla dost hluboká na to, aby se jí něco stalo, ale byla dost hluboká na to, aby se z ní nemohla dostat ven. Nevěděla si rady, svou hůlku si nechala v hradu. Její čokoládově hnědé oči se zalili slzami, sedla si bezradně na zmrzlou zem a plakala schoulená, aby jí byla co nejmenší zima. Věděla, že tam sedí jen chvíli, ale začala mrznout. Ta jáma musela být začarovaná, protože se cítila malátně. Téměř přestala vnímat. Rozpoznávala jen stíny, když v tom ji někdo začal zvedat. neváhala a přitiskla se k neznámému zdroji tepla.

Draco Malfoy se zrovna procházel po nádvoří a přemýšlel, co udělá se svým životem. Nechtěl být smrtijedem. Má čas pouze do Vánoc. Z jeho myšlenek ho najednou vyrušila velká rána, jako by se někdo někam propadl. Zarazil se, ale pak se vydal oním směrem. Těsně před branou z nádvoří si vytáhl hůlku a prošel ven."Lumos." zašeptal a rozhlížel se kolem, ale nic neviděl. Najednou si vzpomněl, že by měl hledat na zemi, a tak se rozhlédl po trávníku. Oči mu zůstali na něčem, co vypadalo jako tmavá skvrna. Okamžitě se rozeběhl k tomu místu. Když tam doběhl, zadíval se dolů. Seděla tam schoulená Hermiona Grangerová. Ani nevěděl proč, ale zmocnil se ho strach. Byl to strach o ní. Nehýbala se a vypadala, jako když není plně při vědomí. Zhasl hůlku a vykouzlil si žebřík, aby jí mohl vytáhnout. Vlezl pro ni a vzal do náruče. Tiskla se k němu. Byla tak ledová, že to cítil i přes hábit. Rozběhl se do hradu a okamžitě zamířil na ošetřovnu. Hlavou se mu honili ty nejhorší myšlenky. Co když jde pozdě? Co když tam madam Pomfreyová nebude? Co když... Tak dost! Prostě to musí stihnout. Přidal do kroku a na čele mu začal rašit pot. Nevnímal to, jediné na co dokázal myslet, bylo, že jí musí zachránit. Znovu potřeboval vidět ty její nádherně čokoládové oči. Doběhl na ošetřovnu a ihned začal volat madam Pomfreyovou.

"Co se to tady děje?" vybehla honem madam Pomfreyová.

"Honem! Musíte mi pomoct. Našel jsem jí venku. Je hrozně prochladlá." panikařil Draco.

"Dobrá, dobrá. Uklidněte se pane Malfoyi a položte jí sem." ukázala na nejbližší postel.

Draco přešel k posteli, ale když chtěl Hermionu položit, přitiskla se k němu ještě víc. Nechtěla opustit to jediné teplo, které cítila. Draco si tedy i s Hermionou sedl do blízkého křesla a objal ji pažemi.

"Koukám, že slečna Grangerová tam nebyla tak dlouho, aby ztratila sílu, takže bude v pořádku. Musí se zahřát a prospat. Až se vzbudí, dam jí posilující lektvar, který ji brzy postaví na nohy. Obávám se, že dnes budete muset nocovat tady, protože se nezdá, že by vás hodlala pustit." usmála se madam Pomfreyová a odešla.

Draco hladil Hermionu po vlasech a díval se, jak spokojeně spí. Začínal tušit, že tímhle se pro něj něco mění. Díval se na její šťastný výraz v obličeji a v tu chvíli si uvědomil, že je zamilovaný. Konečně si to přiznal. Již neudržel víčka a usnul.

Hermiona se mírně pohnula a zjistila, že se k někomu tiskne. Otevřela oči a nestačila se divit. Ležela a spala celou noc na Draco Malfoyovi. Ten pohled jí trochu vylekal a jak sebou cukla, Draco otevřel oči a zadíval se na ní. Přímo tála pod těma modrošedýma očima. Vyděšeně těkala očima a čekala co bude. Najednou se usmál, ano opravdu se na ní Draco Malfoy usmál, a pohladil ji po tváři. Sjel rukou jemně až na krk a něžně ji políbil. Hermiona se nebránila. Líbal naprosto dokonale a s takovou něhou. Nemohla jinak, než mu polibek oplácet. Odtáhl se a znovu ji pohladil po tváři.

"Co se stalo?" zeptala se zmateně Hermiona.

"Málem jsi venku zmrzla, a když jsem tě sem donesl, tak jsi se mě nechtěla pustit." odpověděl jí s úsměvem.

"Ne. Tohle jsem nemyslela. Právě jsi políbil mud..." namítla, ale nestihla větu dokončit.

"Už nikdy si takhle neříkej. Stalo se to, že jsem se do tebe zamiloval, Hermiono. Jsi nádherná a inteligentní. Jsi tolik jiná než ostatní dívky a já jsem byl naprostý hlupák, když jsem to neviděl. Strašně toho lituji." vysvětloval zprvu podrážděně, ale pak smutně.

Hemiona se usmála, omotala mu ruce kolem krku a políbila ho. Pak se odtáhla a řekla: "Odpouštím ti. Jen mi musíš slíbit, že tohle je opravdové a zůstane to tak, i když vyjdeme z téhle místnosti."

"Slibuji." políbil ji. "Už nikdy tě nebudu urážel a nedovolím, aby to dělal někdo jiný. Miluji tě."

"Taky tě miluji Draco Malfoyi." usmála se Hermiona a znovu se políbili.

KONEC