Jednorázovky Dramione

Vyjasnění

Zuřila sněhová vánice. Ron a Harry už jsou jistě na hradě, ale ona se zase zapomněla v knihkupectví. Když vycházela z obchodu, myslela si, že to do večerky stihne, ale to netušila, jaké se žene počasí. Prodírala se větrem a sněhovými vločkami, které jí bodali do obličeje jako jehličky. Zachumlala se víc do své šály a hleděla do země, aby zmírnila mrazivou bolest. Sledovala jen vyšlapanou cestičku od Bradavických studentů, ale netrvalo dlouho a stopy se jí ztratili. Nevěděla kam dál. Bradavice byli ještě v nedohlednu a Prasinky se jí už ztratili za kopcem. Posadila se u cesty, alespoň myslela, že u cesty. Podepřela si hlavu rukama a hledíc na své nohy začala přemýšlet, co teď. Začínala jí být pořádná zima. Už se stmívalo a ona dost věrohodně připomínala sněhuláka. Nevěděla kudy se vydat. Třela si ruce a zimou přestávala vnímat. Měla obavy, že umrzne. Pokud ztratí vědomí, určitě je s ní konec. Pomalu se plnilo to, čeho se bála. Přestávala mít kontrolu nad svými víčky, které klesali pořád níž. Svalila se do měkké studené peřiny a ztratila vědomí.

Draco Malfoy se vracel z Prasinek, jako vždy pozdě. Cestu dobře znal a svítil si hůlkou. Nikdy se mu nechtělo vracet se do školy. Dívka, kterou miloval, ho nenáviděla a on se jí vlastně ani nedivil, vždyť jí nikdy neřekl nic hezkého. Jeho kamarádi byli tak falešní, že už ho ani nebavili. Ne opravdu tam nikoho neměl. Šel dál, vánice už přestávala a bylo vidět víc do dálky. Najednou se zarazil. Na cestě ležela nějaká osoba. Byla celá zasněžená, takže tam ležela už déle. Neváhal a přiběhl k ní. Přetočil ji na záda a zatajil dech. Jeho srdce jakoby vynechalo úder a krev mu okamžitě ztuhla v žilách. Jeho tajná láska, Hermiona Grangerová, se ocitla na pokraji umrznutí. Musel jednat. Do hradu ji nedonese, to je daleko a v Prasinkách už všude zavřeli. Najednou ho to napadlo. Mávl hůlkou a hned se vedle cesty objevilo iglů. Vzal Hermionu a odtáhl ji dovnitř. Mnoho místa tam nebylo. Vyčaroval ještě několik kožešin a položil ji na ně. Vypadala, jako když spí, ale celá se třásla. Měla na sobě úplně mokrý kabát. Byli v závětří a v iglů bylo docela teplo. Sundal jí čepici a pohladil její kaštanově-hnědé vlasy. Měla je takové jemné a pocuchané. Začal jí svlékat z mokrého kabátu. Když tam ležela jen ve svetříku a džínách, tak si svlékl svůj huňatý a drahý kabát a přikryl ji s ním. Stále se třásla a jemu to rvalo srdce z těla. Pak ho to napadlo. Zahřeje jí vlastním tělem. Rozepnul si mikinu, aby jí mohl víc zahřát a přilehl si k ní pod kabát. Přitáhl si ji do náruče, aby jí mohl předat co nejvíce tepla byl schopen. Přestával doufat, že přišel včas, ale pak se přitulila víc k jeho hrudi. Byla tak moc ledová. Díval se na ní a obdivoval její krásu, když se jí zachvěli víčka. Malinko pootevřela oči. Vzhlédla k němu a zašeptala: "Já umřela?"

Pohlédl jí zděšeně do jejích čokoládových očí. Tak moc ho nenáviděla, že si myslí, že umřela? Bylo mu z toho ouzko. "Neumřela jsi." pokusil se říct mile.

"Takže sním?" nepřestávala tiše s otázkami.Co má dělat? Pomyslel si Draco. Má jí v tom nechat? Třeba se dozví, jak si stojí, když jí nechá myslet si, že je to jen sen. Rozhodl se pro sen.

"Určitě sníš." řekl prostě a čekal na její reakci.

"Takže můžu dělat co chci?" lehce se usmála.

Draco se začal obávat. Co když si právě ve snu vždy vybije všechnu nenávist k němu? Pokusil se nějak minimalizovat množství věcí, které by mu mohla udělat.

"Nesmíš mě proklít a mlátit." odpověděl stručně.

Tázavě se na něj podívala. Vpíjela se do jeho ledových modrých očí.

"Proč bych ti měla ubližovat?" zeptala se ohromeně.

Draco nechápal. Jak se mohla takhle ptát? Na jejím místě by jí určitě přinejmenším proklel. "Zdá se mi to fér. Vždy jsem ti ubližoval a ponižoval tě." řekl smutně.