Unesená w/ Harry Styles

15.

Pohled Harryho:
Hned jak jsem dojel domu, jsem vzal Katt která spala do náruče, a odnesl do jejího pokoje. Koukl jsem se po pokoji, a došlo mi ze tu není vůbec nic, mimo postele a stolu na kterém je par knížek. Napadlo mě že až se vzbudí, mohl bych jí vzít do obchodu, aby si něco do pokoje vybrala. Položil jsem ji na postel, a následně přikryl peřinou. Chvilku jsem se díval jak roztomile spi, a pak jsem šel do obyváku. Tam jsem si zařídil ostrahu, aby se tahle situace už nestala. Strašně jsem byl nasraný z toho co se stalo. A slibil jsem si, a zároveň i Katt, že se tohle už nestane. Chci jí dat najevo, že k ní něco cítím, ale ja nevím co to je. Nikdy jsem "pravou lásku" nezažil, nevím jak to vypadá, jak to chutná nic. Ale vím na 100% že jsem tohle k nikomu necítil.

Pohled Katt:
Ráno jsem se vzbudila, ve své posteli, nebo spis u Harryho. Nikdy jsem si nemyslela, že tu budu tak ráda. Z postele jsem vyšla do koupelny, kde jsem si chtěla dat sprchu. Všimla jsem si ze mám po celém těle modřiny. Odřeniny jsem se snažila dezinfikovat více mýdlem, a nehorázně to štípalo, až mi z toho do oči šly slzy.
Vyšla jsem z koupelny, a všimla jsem si ze Harry mi sedel na posteli s neutrálním výrazem, a jak si mě všiml, tak se polousmál a vstal.
"Ses v pohodě?" Zeptal se Harry.
"Jo, vlastně nejlíp" Odpověděla jsem ironicky, a Harry se nad tím zamračil, a už jsem litovala své odpovědi. Ale Harry se zatvářil lítostivě, cos mě překvapilo.
"Katt, já se ti strašně omlouvám co si kvůli mě zažila. Já ti přísahám že tohle už nedovolim, já...prostě...chci abys byla v bezpečí." Jeho slova mě překvapila, a už jsem cítila motýlky v břichu.
"Já ale chci domu, prostě chybí mi ten můj stereotyp, chybí mi kamarádi, já chci žít." Řekla jsem a měla jsem chuť se rozbrečet.
"Já tě chápu, ale nikam tě nepustím." Poslední konec věty, řekni chladně až mě zamrazilo, a neměla jsem co, ani chuť mu odpovědět.
"Fajn, bul si tu" Po tomhle vstal a odešel, a samozdřejmě bouchnul dveřma, jak je jeho zvykem. Já se v tom klukovi nevyznám, vyzná se snad on sám v sobě? Já začala okamžitě  brečet, a chtěla jsem abych teď neexistovala.

"Katt? Pojď dolu!" Zavolal na mě Harry. Teď jsem nechtěla ještě víc abych neexistovala, než předtím. Nechtěla jsem ho vidět, nemám na něho náladu, chci být sama a všechno si urovnat v hlavě.
"Katt! Slyšíš?! Okamžitě pojď dolu." Po tomhle jsem se už zvedla, a šla dolu, abych ho nenaštvala.
"Ano?" Řekla jsem potichu, a opatrně.
"Jedeme na nákup." Usmál se na mě, a já nechápala.
"Nikam neuteču" Řekla jsem automaticky a chtěla jsem se otočit, a jít znovu do pokoje. Ale Harry mě chytl za roku, a tím mě donutil se na něho otočil.
"Ale ty jedeš se mnou" Řekl a usmál se. A donutilo mě to se taky usmát.
"Vážně?" Zeptala jsem se trosku s nadšením, že můžu jít na čerstvý vzduch, a trošku se chovat jako normální člověk.
"Ano vážně, zajdeme kam budeš jen chtít, chci ti to vynahradit trošku" usmál se, a mě to vytočilo.
"Jo aha, takže ty mi chceš něco vynahradit, a koupit si mě? Hej ty si fakt nehorazný ubožák, za všechno co si mi ty udělal, nebo za věci co se mi kvůli tobě stali, by ses nedoplatil." Dořekla jsem, a už jsem čekala štiplavou bolest na tvář, která furt nepřicházela. Koukla jsem se na Harryho, který se koukal do blba, s výrazem který nejde popsat. Nečekala jsem na žádnou odpověď, a odešla do pokoje, a zavřela za sebou dveře.

Cítila jsem se skvěle, řekla jsem mu pravdu do oči, a mega se mi ulevilo. A už jsem neměla potřebu brečet, a ani nad tím přemýšlet. Proto jsem si vzala knížku, a začala jsem číst.

Pohled Harryho:
Nechtěl jsem aby to vypadalo ze si ji chci koupit, já jí chtěl udělat radost, a ta piča mi způsobí pocit výčitek. Mohl bych teď jít, a poradně si s ni užit, a vidět její strach v očích. Ale mám chuť ji udělat radost, ale nevím jak, teď mě poslala do prdele, když jsem se snažil,..

Ahojte^^ Tak po delší době jsem tu, tak doufám ze jste rádi!🥰  Mám teď menší psychické problémy, tak jsem měla menší pauzu❤️
Napište jak se vám líbila kapitola, a hlasujte!❤️