"Krabice"

43 4 0
                                    

Vešel jsem do pokoje a na mé rozahazené posteli ležela veliká hnědá krabice.Přišel jsem blíž a posadil jsem se na postel.A začal jsem rabovat v krabici byla plná knih začal jsem je rozahzovat okolo sebe , neboď mě čtení moc nezajímá...

Pod tou velikou hromadou knih byla malika truhlicka. Začal jsem ji dulezitĕ jsem ji začal prohlížet.Otevřel jsem jí byl v ní stříbrný řetízek s tmavĕ leským znakem.V tu chvíli jako by se zastavil čas.Po mé místnosti se rozliulo děsivé ticho.Mou páteří projel studený nepříjemný mráz.Myslel jsem že už se nikdy nebudu moc nadechnout...Opravdu je to ten stejný znak co nosí na plášti Jenne ? A ten co jsem vyšel na krbem v prázdné místnosti u... jaké má vlastně příjmení ? A jaké jsou její rodiče ? Byl jsem úplně mimo kolik otázek v hlavě tolik otázek tolik zmatku...

Z toho obřího prazdna se ozvala tupá rána a já leknutím nadskočil .Zapnul jsem si řetízek okolo krku, a vybĕhl jsem ven z pokoje jako střela a běžel jsem do kuchyně a křičel jsem :"Tess teticko tess !"

Otevřel jsem dveře do tetičina pokoje a uviděl tetičku jak leží na zemi a je poválená svím šicím strojem."Tetičko jsi celá ?!" Zvedl jsem těžký šicí stroj a koukl se zpátky na Tess protože jsem neslyšel odezvu.V tu chvilku mi do oči vyhrkly slzy.Tess měla veliké poranění hlavy. Okamžitě jsem začal jako zběsilý hledat telefon po kuchyňi přitom jsem rozvazel tak polovinu věci.

Mám ho ! Povzdychl jsem si a to jsem si utřel slzy.Vytočil číslo zachráné služby a vse jsem jim rozklepaným hlasem zdĕlil."Jistě záchraný virtulník u vás bude hned."

Chtěl jsem jít za tetičkou ale v tu chvily se ozval zvolek.Liza a Jenny ! Rychle jsem přiběhl ke dveřím a otevřel je ale stala tam jen Liza ." Proboha ! Maxi ! Co se děje si celý rudý ! A volala mi Jenne že dnes ven němuže.":řekla Liza tak rychle že jsem nestačil ani pohnout okem."Tess..."nedokázal jsem ani vydat hlasku.V tom mě Liza odstrčila a vběhla do pokoje Tess.

Najednou okolo mě prošely záchranáři s nosítky a šly rovnou k Tess. Ja jen v triku jsem vyběhl ven nebyl jsem schopen ani hlásky.V tu chvilku ke mě přiběhla Liza a začal brečet a silně mě stiskla.

"Vaše tetička bude teď nějakou dobu v nemocnici.":řekl záchranář. A dál mi podepsat nějaké papíry. Koukl jsem se na Lizu a pak zpĕt na odmítající virtulník.

Slzy pro níKde žijí příběhy. Začni objevovat