STARBOY [J.B.]

2.Chapter

Ahoj všem, jsem tu s další kapitolou! Jak se vám po dnešku jeví Nicolas a co si o něm myslíte?O.o Moc by mě zajímal váš názor na něj a co se podle vás bude dít dál! A pokud se někdo stejně jako já vyžívá v znameních, můžete mi schválně napsat, jestli jste někdy randili s kozorohem, nebo někoho takového znáte a jací podle vás jsou:* Užijte si dnešní část!

Love, Carღ

Byla jsem neuvěřitelně šťastná, když se můj pracovní večer začal chýlit ke konci. Všichni už pomalu odcházeli a já sklízela poslední zbytky skla ze stolů.

Co se týče Nicolase, ač se snažil držet a moc nepít, úplně mu to podle plánu zjevně nevyšlo. V tom, že střízlivý nezůstal mě utvrdil ve chvíli, kdy přes taneční parket rozjel pohyby ve stylu Michaela Jacksona. Ne, že by tam taneční nadání nebylo, ale rozhodně má co zlepšovat.

No co, několik let jsem tancovala, vyznám se.

Každopádně se kolem mě celý večer motal, prohodili jsme spolu pár slov a vzájemně se o sobě něco málo dozvěděli. Nicméně já, která s opilýma klukama nikam nechodím, rozhodně ne domů, jsem lehce začínala váhat, zda-li se od něj opravdu nechám doprovodit, nebo raději pojedu s drahou máti autem.

A přiznejme si, po dlouhém dni, kdy jsem vstávala v 6 abych jela do školy a ze školy šla do práce, přičemž končím a jsou 3 ráno.. Komu z vás by se pěšky chtělo.

„Mohu nějak pomoct?" Ozval se Nick, který se zjevil za mými zády. Trochu jsem se lekla.

„Ne, to je dobrý, zvládnu to." S potřepáním hlavy jsem se zasmála.

„Určitě není nic, co bych pro tebe mohl udělat?" Byl neodbytný, to se mi na něm líbilo. Zamyslela jsem se.

„Fajn, tady máš tác a můžeš mi sklidit zbytek skleniček, které jsou po stolech." Tohle asi nebyla zrovna odpověď, kterou by čekal, nicméně s přikývnutím doprovázeném úsměvem, se opravdu vydal uklízet sklo.

Uznale jsem sama pro sebe kývla, když Nicolas v rekordním čase práci dokončil.

„Co dál?" Zachraptěl natolik sexy hlasem, až jsem se z toho zachvěla.

„...Um, teď už jen spočítám peníze a pro dnešek to bude všechno." Rozpačitě jsem se usmála.

„A pak tě doprovodím domů, že?" Bože, jak bych mohla říct ne tomu jeho podmanivému pohledu.

Chystala jsem se Nickovi odpovědět, ale zrovna v ten moment, se přiřítila moje milovaná maminka se slovy „Tak co, můžeme jet?"

Moje maminka tu dělá provozní. A občas se taky rozhodne, že se jí chce mezi nás na plac anebo si vezme na starost ty, kteří si chtějí jít zahrát bowling, který je nad restaurací o patro výš.

A dnes v noci byla akce i s bowlingem. Takže, proto není doma a nespí.

„Ještě musím spočítat kasu, a taky.." Vzala jsem ji kousek bokem.

„A taky mám domů doprovod." Kývla jsem směrem k Nicolasovi.

„Kdo to je?" Zeptala se se zájmem hlase, šibalsky pokukujíc po Nickovi.

„To je Nicolas. Black."

„Jé, to počkej já znám jeho tátu! Tak to bude ale určitě hrozně fajn kluk Maddie, s tím jdi!" No jasně, zná tátu, takže Nick bude určitě miliónovej. Jak jinak mami.

Protočila jsem nad ní oči se slovy „Mami, prosim tě."

Doufám, že to neslyšel.

Po tomto krátkém rozhovoru se má drahá máti sebrala, proklouzla kolem Nicolase a hravým tónem k němu hlásajíc „Dobrý večéér." Plácla jsem se do čela. To snad není možný. Život s blížencem.