Star Wars Paulův život

1. KAPITOLA

škola

Na malé planetě Pentorium, poblíž planety Tatooine, žil mladý muž Paul, který byl velmi odvážný, chytrý a nadaný student. Studoval na Galaktické střední pentoriumské škole poslední ročník. Bydlel s rodiči v malém bytě s podnájmem. Škola Paulovi šla výborně, byl jeden z mála nejlepších ze třídy, ale také měl někdy problémy s některými spolužáky, kteří mu kolikrát záviděli. Byli to většinou takoví, co se neradi učili, a tak si dovolovali na pilné studenty, ale i na slabší osoby, co se méně bránily. Paul si uměl vždycky s nimi nějak poradit, ale jeden jeho spolužák ho někdy začal neodbytně otravovat a to už trvalo delší dobu. Ve středu býval špatný den pro Paula a jeho spolužáka Dakena. Tento den měl Daken pokaždé špatnou náladu, a proto rád otravoval i ostatní. Daken se nerad učil, byl to lajdák a hodně záviděl Paulovi. Paul se velmi dobře učil a to byl jeden z hlavních problémů, co mu Daken záviděl.

Je středa, Paul už sedí trpělivě v lavici a čeká na paní profesorku, až zahájí vyučování. Jak jim první výuka skončí a zazvoní na přestávku, tak přichází k Paulovi lajdák Daken a začíná ho otravovat. Daken: „Tak co Paule, jak se dnes vede?" Pošťuchuje ho a rozcuchává mu jeho plavé vlasy. Paul se učil na hodinu dějin, což je jeho oblíbený předmět, a zrovna byl vyrušený spolužákem Dakenem. Paul: „Promiň, já se teď učím na náš test z dějin, měl by ses jít taky raději učit a zase neotravovat." Cítí se podrážděný. Dnes je tento test pro ně velmi důležitý, protože se to týká maturity. Ale Dakena to vůbec nezajímá, on si vždycky myslí, že to nějak zvládne, třeba i z odřenýma ušima. Daken: „Paule! Nech toho učení a pojď sakra dělat něco pořádného." Znovu ho pošťuchuje a strká do něho. Paul: „Dakene, já se učím a říkám ti to naposledy, že ten test je pro nás důležitý, tak opravdu toho nech." Říká mu to důrazněji, aby to pochopil, a snaží se to s ním vyřešit v klidu. Ale Daken je tvrdohlavý a nedá si říct. Daken: „Já už toho mám dost!" Je naštvaný a vezme Paulovi knihu z ruky a vyhodí mu ji z okna bez předem udání důvodu, proč to udělal. Paul: „Co si myslíš, že děláš! Zešílel jsi? V klidu jsem ti předtím říkal, že se učím na důležitý test, a ty místo toho, aby ses raději učil, a máš ještě k tomu dneska špatnou náladu. Mě vyhodíš knížku z okna a teď děláš jakoby se nic nestalo." Je na něho naštvaný. Paul si chce ještě než zazvoní pro učebnici zajít, ale Daken ho schválně zdržuje. Daken: „Nikam nejdeš!" Paul: „Ale jdu, nebudeš mi říkat, co mám dělat!" Daken: „Nikam nejdeš, ti říkám!" Strká do něho a blokuje mu vstup od dveří do třídy. Mezitím dlouhá přestávka skončí a do třídy vchází paní učitelka. Profesorka: „Co je to tady za rozruch chlapci a proč Dakene si stál ve dveřích a blokoval si vstup? Okamžitě si prosím běžte sednout do lavice." Napomíná je paní učitelka. Jak Paul s Dakenem sedí v lavici, tak se je paní učitelka začíná ptát, jaký měli mezi sebou problém. Profesorka: „Takže se všichni uklidníme, ať můžu vyřešit tento problém mezi Paulem a Dakenem, abychom se mohli v klidu pak vrhnout na ten přípravný test k maturitě. Prosím Dakena, aby jako první vysvětlil jeho důvod, proč se tak špatně choval." Daken: „Paní učitelko, Paul chtěl odejít ze třídy, ale já jsem mu říkal a snažil jsem se ho zadržet, aby nechodil, protože mělo zazvonit na hodinu a on nemůže přece opouštět třídu a jen tak si odejít." Profesorka: „Paule, co to mělo znamenat, že jsi chtěl odejít ze třídy? Doufám, že máš dobré vysvětlení." Paul: „Paní učitelko, to co řekl Daken, že jsem chtěl odejít ze třídy je pravda, ale Daken vám taky pěkně lže. Neřekl vám úplně všechno. Snažil se mně zdržet proto, abych si nemohl zajít pro svou knihu ze které jsem se připravoval na test, kterou mi pak vyhodil z okna a to mne ještě předtím začal otravovat, pošťuchávat, prostě choval se hrozně. Také jsem mu říkal, ať se raději učí a neotravuje. Upřímně na rovinu říkám, že tyhle naše spory mezi mnou a Dakenem se dějí už nějakou delší dobu. Ale tohle, co mi dneska udělal bylo vážně moc než dříve." Daken: „Co si to Paule vymýšlíš? Já jsem to paní profesorce řekl, tak jak to mezi námi bylo. Nesnaž se nám tu nalhávat něco jiného." Cítí se roztržitý. Paul: „No určitě, ty jsi myslíš asi o sobě jaký jsi důležitý lidumil, ale moc dobře víš, že to co nám říkáš ty není pravda a nechceš uznat, co si mi udělal." Daken: „Za to ty si myslíš jak jsi chytrý a přesto vím, že máš někdy nasráno i v kalhotách." Navzájem se před paní profesorkou urážejí, nadávají si. Daken ho znovu pošťuchuje a dokonce se před paní učitelkou a studenty začne s Paulem rvát. Paul se v tom zmatku neovládne a vrazí Dakenovi facku. Profesorka: „Dost! Nechte toho kluci a jděte laskavě od sebe. Teď mi Dakene popravdě vysvětli, co to mělo znamenat, že jsi vyhodil Paulovi knihu z okna?"  Daken: „Paní profesorko ono to je úplně jinak. To já nebyl, ale udělal mu to můj kamarád Marcus a já jsem Paulovi jenom říkal, ať toho učení na chvíli nechá a dá si odpočinek. Přece si Paul potřebuje taky udělat přestávku a nebýt pořád jenom u knih. Myslel jsem to s ním dobře." Paul: „Z toho, co paní profesorce říkáš, není pravda a ty to moc dobře víš. Nevymýšlej si hlouposti. Už tě za tu dobu znám a vím, že se snažíš některé věci překroutit jinak než to bylo." Marcus: „Paní profesorko, můžu potvrdit, že ten kdo tu mluví pravdu, je opravdu Paul. Daken to na mne svedl, ale pravým viníkem je on. Já jsem Paulovi nic neudělal, jenom jsem se mu smál, když Daken vyhodil jeho knížku z okna. A už se mi taky nelíbí, jak si Daken umí hezky vymýšlet jenom proto, aby se sám sebe zastal a hlavně neuznal, co špatného někdy udělá. Neumí uznat svou chybu. Promiň Dakene, jsi sice můj kamarád, ale vážně se mi už nelíbí, jak se k ostatním někdy chováš a všiml jsem si toho už dříve." Daken: „Ty jeden zrádce, to si s tebou pak vyřídím po škole. A ty Paule si to vážně s tou fackou přehnal a sám říkáš o mně nepravdu." Je naštvaný na Marcuse a Paula. Paul: „Hele ten kdo si tu nepravdu vymýšlí jsi ty sám. Jinak se ti moc omlouvám za tu facku. Vím, že jsem to neměl, ale už jsem se neovládl. Místo toho, aby sis vymýšlel, by ses mi mohl také omluvit, za tu knihu." Profesorka: „Paul má pravdu, že by si se měl Dakene omluvit  za tu knihu, on se ti také omluvil. Takže tě prosím, aby ses mu omluvil a knížku mu po vyučování zpátky přinesl, abychom tuhle záležitost mohli vyřešit." Daken: „Dobrá, tak já se ti Paule omlouvám, co jsem ti udělal a učebnici ti pak vrátím." 

Daken se Paulovi za knihu opravdu omluvil a o přestávce mu ji donesl zpátky. Ale Paul stejně na Dakenovi viděl, že to Daken určitě nenechá jenom tak. Protože v Dakenově očích uvidí, že bude stále za tu facku nahněvaný a neodpustí mu to. A taky, že se tak stane.