Byt

6.kapitola

Druhý den ráno spal Jimin dlouho, vzbudil se až ve čtvrt na jedenáct. A protože ve středu pracoval až odpoledne, nijak se vstáváním nepospíchal. Yoongiho neslyšel, tak usoudil, že odešel.

Zarazil se před dveřmi do koupelny. Zvědavě vešel a pustil rádio. K jeho překvapení se z něj ozvaly měkké, melodické tóny Rossiniho předehry k La Gazza Ladra. Jimin se usmál, příjemně překvapen. Yoongi přeladil stanici, jak slíbil.

Došel do kuchyně, sáhl po telefonu a vytočil číslo své matky. Dlužil jí omluvu. Když dotelefonoval, cítil se mnohem líp. Rozešel se do koupelny vyčistit si zuby.

„Jo, promiň," ozval se za ním Yoongiho hlas, když skončil. „Nevěděl jsem, že si tady."

„Ahoj," usmál se na něj. Zřejmě venku pracoval na autě, protože měl na rukou šmír.

„Nedívej se na mě tak znechuceně," popichoval Jimina s úsměvem. „Já to umyvadlo potom umeju," dodal a protáhl se kolem něho.

Mezi umyvadlem a dveřmi byl jen malý kousek místa, jak se míjeli, otřeli se o sebe svými těly. Oba zaváhali a Jimin prudce vzhlédl k Yoongimu. Zdálo se mu, že starší zadržuje dech.

„To bylo od tebe hezké," zašeptal blonďák.

„Co?"

„Že ses omluvil matce."

Jimin sklopil oči.

„Nechtěl jsem poslouchat, ale okno v kuchyni bylo otevřené. Myslím, že to pro ni moc znamenalo, že jsi zavolal."

Jimin pokrčil rameny. Odtáhl se od něj. „Musím... jít do práce." Hlas se mu třásl, jak kolem něj proklouzl.

Později v práci mu pořád nešla z hlavy ta ranní scéna s Yoongim. Stáli tam v koupelně, hruď na hrudi a konverzovali, jako by si vůbec neuvědomovali, co se děje. Jeho hruď se víc než dotkla Yoongiho hrudi. Přitom se mu bradavky bolestivě napjaly a on to viděl. Nemohl si toho nevšimnout.

Nevěděl, co si o tom Yoongi bude myslet. Třeba na to byl zvyklý, vždyť byl v armádě. A pravděpodobně měl za ty roky nějaké milenky. Při té myšlence se mu sevřel žaludek. Zalila jej druhá vlna zmatku, tentokrát silnější než ta první. Oba se tolik snažili spolu vycházet, najít způsob, jak se k sobě chovat mile a nedostávat se do konfliktů. Jenže teď byl na obzoru další konflikt. Sexuální.

I když o tom nikdy nemluvili, nikdy si nestanovili žádná pravidla, pro jakékoliv fyzické styky, bylo zřejmé, že nesmí k ničemu takovému dojít. Ale dnes ráno tu hranici překročili. Dotkli se jeden druhého. Jeho ztuhlé bradavky se otřely o Yoongiho hrudník, stejně jako stehny se otřel o jeho hubená stehna a ten lehký dotek ho pálil ještě teď. Ještě stále ho cítil tak zřetelně, jako by se to všechno opakovalo.

Jimin se zhluboka nadechl a v duchu se modlil, aby se na něj pan Choi zrovna nedíval.

Ještě něco jiného se s ním dělo, něco stejně podivného a nevysvětlitelného. Jimin začal mít vůči Yoongimu divně majetnické pocity. Nedávalo to smysl, Yoongi se mohl scházet, s kým chtěl a on neměl právo k němu něco takového cítit. Neměl. Nejen že to bylo nelogické, ale mohlo to ještě navíc vést k celé spoustě problémů.

Tušil, že se spolu zapletli, jak se říká. Lidé nemůžou žít spolu, aniž by je to nějak ovlivnilo. To bylo něco, co ani jeden z nich nevzal v úvahu.

Yoongi byl doma, když se vrátil. Náhlou vlnu radosti mu zkazila vzpomínka na poslední setkání.

„Ahoj," pozdravil ode dveří opatrně, skoro bázlivě.