Byt

8.kapitola

Ráno Yoongi ještě pořád zuřil, ale nevěděl, co ho rozčiluje víc. Jestli Jimin nebo on sám. Za to, co včera provedl, by zasloužil kulku. Vstoupit Jiminovi do pokoje bylo jako vytáhnout pojistku granátu. Situace mezi nimi byla výbušná a s každou další minutou to bylo horší.

To, že Jimina políbil, byla jedna z nejbláznivějších věcí, kterou udělal za posledních sedm let. Uměl se výborně ovládat, armáda ho dobře vycvičila. Šest let byl příslušníkem nejelitnějších armádních jednotek. A za necelý měsíc celé to jeho slavné sebeovládání zničil jeden sladký malý černovlásek. Slabost, kterou k Jiminovi cítil, ho přiváděla k zuřivosti.

Nebyl v tom ale sám. Jimin neudělal nic, aby mu pomohl. Prakticky ho prosil, aby jej políbil. Jeho spolubydlící nevěděl skoro nic o důvěrnostech, které by bývaly následovaly. Myslel si, že je to všechno romantika, kdežto milování je žhavé a fyzicky náročné. Křeče těl a souboje jazyků. Jimin nevěděl, o co si říká a on nebude ten, co ho zaučí. To nechá na osobě, kterou si Jimin sám vybere.

Balil si oběd, když Jimin vešel do kuchyně v županu, něžný a růžový. Ignoroval ho, jak mohl, zatímco si obkládal housku, ale vnímal jeho přítomnost tak jasně, jako ve válce cítil nebezpečí.

„Dobré ráno," pozdravil tiše Jimin.

Starší vydal nějaký neutrální, nic neříkající zvuk.

„Doufal jsem, že si budeme mít čas promluvit."

Podle toho, jak zněl jeho hlas, byl mladší mladík jen kousek od něj. Trošku moc blízko na to, aby se mohl uklidnit. „Za pět minut musím být pryč." Úmyslně se neobrátil a nepodíval se na něj, protože věděl, že všechno sebeovládání, které měl, by se rozplynulo při pohledu na něj.

„O včerejší noci," řekl Jimin tím svým jemným způsobem.

Yoongi připlácl obě půlky housky k sobě takovou silou, že zůstaly placaté.

„Já nehodlám předstírat, že se to nestalo," dodal.

„V tom případě na to zapomeň, protože se to nebude opakovat." Zabalil placatou housku do igelitového sáčku a nacpal ji do malé hnědé tašky, kterou měl otevřenou na stole.

„Jak si tím můžeš být tak jistý?"

„Protože já k tomu nenechám dojít!" Dal si záležet, aby to znělo rozhodně.

„Yoongi?"

„Kam zmizely všechny pomeranče?" zeptal se starší u otevřené lednice. „Byl bych přísahal, že tam nějaké-"

„Gi?"

„-zbyly. Ještě tuhle tam byly."

Jimin k němu došel a objal ho v pase. „Budeš tak laskav a budeš mě poslouchat?"

Srdce Yoongimu začalo divoce bušit, když ho Jimin objal a rukou mu přejel po břiše. Bylo snadné se vyprostit z černovláskova sevření, ale zjistil, že to nedokáže. Za tu slabost nenáviděl sám sebe. „Jimine, nech toho!" řekl svým nejpřísnějším hlasem, ale druhý mladík ho nehodlal poslechnout. Slyšel, jak si za ním povzdechl a ucítil jeho tvář na svých zádech. „No dobře..." řekl a vytrhl se mu. Prudce se otočil a podíval se mu do tváře. „Chceš si promluvit o včerejší noci. Dobře, ale ty budeš poslouchat a já budu mluvit. Jasný?"

Kývl a usmál se na něj. „Nikdo mě nikdy nepolíbil tak, jako ty."

„Poslyš, Jimine, jestli stojíš o nějaké ty zkušenosti, tak si najdi někoho jiného. Já nejsem ten typ, co rád zaučuje panice. Jsi sladký a nevinný, ale upřímně řečeno, nevzrušuješ mě. Já mam radši trochu pikantnější typy."