4.Kapitola

439 22 8
                                    

Marinett

Ráno jsem se cítila jako by mě přejel náklaďák. Do školy se mi vůbec nechtělo ale musela jsem. Oblekla jsem se, trochu namalovala a sbalila jsem si věci do školy a šla.

Před školou na mě čekala Alya. Pozdravili jsme se a šli do třídy. Na mém místě byla kytice růží. Alya se na mě hned otočila s nechápavým výrazem. ,,Ty někoho máš?" ,,Ne nemám" nějak více jsme to nerozebírali a šli si sednout. Vzala jsem si kytici s růžemi do ruky a z ní vypadla malá obálka. Rychle jsem jí sebrala, aby si jí Alya nevšimla. ,,Alyo já si odskočím hned jsem tady. " Jen kývla hlavou a já šla na záchod. Byla to báseň a velmi krásná.

Pod tmavě modrou clonou vlasů po bonbónech vonící. Nechci vidět tvou tvář slzy ronící. Znám ten pocit. Jen bojuj s tím. Dnes večer tě s tvým svolením navštívím. Večer na okno zaklepu, otevři, pokud budeš mít tu potřebu. Rád budu oporou tvou, když smutky tvůj úsměv odnesou...

Černý kocour.

Adrian.

Zrovna jsem šel do třídy, když jsem si všiml Marinett jak jde ze záchodů. V ruce držela kus papíru. Zřejmě to byla ta moje báseň dost se usmíval. Něco mě napadlo. Zrychlil jsem krok. Chytil jsem Marinett za ruku a táhl do kumbálu pro uklízečky. ,,Mari prosím odpusť mi to, co jsem řekl včera." ,,NIKDY AGRESTE!." Chtěla odejít, ale já jsem jí stál v cestě. Nevím, co mě to napadlo, ale políbil jsem ji. Její rty chutnali jako jahody. Byl jsem jako ve snu. Mari mi dala facku a začala utíkat.

Utekla ode mne do třídy, kde si vzala věci a zase utíkala domů. Neuvědomil jsem si, že už začala hodina, takže jsem vtrhl do třidy. Najednou se na mě učitelka otočila s udiveným výrazem. Omluvil jsem se a sedl si do lavice. A přemýšlel jsem o tom, jak jsem zase ublížil Mari. Ona si to nezaslouží. Po skončení školy jsem čekal na mého Bodi garda. Jenže než přijel jsem si všiml zakumované osoby. Vydal jsem se k němu. Za pár minut tam byla M 'Lady.

Pohled Mari

Co jsem vyběhla ze školy jsem přímo zdrhala domů do své postele. Když v chvíli uslyším ránu z venku. Další akuma no nic práce volá. Tikky tečky. Když jsem zahlédla jak s akumou. Rozeběhla jsem se za kocourem. Asi za 5 minut jsem jsem akumu porazili a já vrátila vše do pořádku. Kocour už chtěl jít pryč ale já ho zastavila. ,,Kocoure počkej." ,,Potřebuješ něco M 'Lady." ,,Kocoure vím že mě máš rád více než jen parťačku, ale musíš vědět, že moje srdce patří jinému. Nechci abys žil v iluzi vím, jaké to je. Zažila jsem to. Nechci abys trpěl. Omlouvám se." ,,Ty se nemáš za co omlouvat. Chápu to. V poslední době se mi začala líbit ještě jedna holka." ,,Věděla jsem, že to pochopíš. A ještě jednou se omlouvám. Ta dívka musí mít opravdu velké štěstí, že tě má." ,,To asi ano a děkuji že si ke mně byla upřímná. Zatím ahoj beruško." Koho asi může mít rád? No nevím zkusím se ho zeptat až přijde. ,,Zatím ahoj." A už jsem skákala domů. Doma jsem se připravila na večerní příchod kocoura. 

MariChat (Dokončeno)Kde žijí příběhy. Začni objevovat