Deal

Prolog

"A taky možná kdybys mě pořád nevyrušoval, když se snažím se učit, tak bych u toho testu měla víc šancí," ušklíbla se černovláska na svého společníka.

Zasmál se. "A taky kdybys mi pořád neposílala nějaké odkazy, nemusel bych tě vyrušovat od učení, přestože to stejně flákáš."

"Blablabla," protočila oči, "blbečku."

Chlapec se na ni jen podíval a s úsměvem zakroutil hlavou. Blázen, pomyslel si, ona je totální blázen.

"Moc mluvíš, víš?" ozvala se po chvíli a pohlédla na něj jen koutkem oka. Pořád se usmíval. Často mívala chuť mu ten úsměv smazat z tváře, ale místo toho to pak nutilo se usmívat i ji.

"Vím, vím," pokýval hlavou a nastoupil do soupravy metra, co právě přijela. Během vteřiny zkoukl volná místa a nakonec se stejně postavil k protějším dveřím. Všude plno, klasicky.

"Hlavně že to víš," zamumlala pro sebe, ale slyšel ji. Jako odpověď jí bylo cvrnknutí do nosu. S hlubokým nádechem zavřela oči a stiskla rty. Jedna, dva, tři.. "Nech toho!"

Začal se smát. Jeho smích byl nakolik nakažlivý, že nevydržela se i nadále na něj zlobit.

"Jsi blb, konec, tečka, nech mě." Snažila se držet vážný obličej. Marně.

"Kotě, nejraději bych tě tady teď přitiskl k těm dveřím a je mi jedno, co by si pomysleli ostatní," zašeptal jí do ucha. Její překvapivý nádech mu na tváři vykreslil další úsměv. "A moc slušné by to nebylo."

"Odstup, Briane," sykla a rozhlédla se vyděšeně kolem. Nikdo je neposlouchal, všichni si hleděli svého a oni vypadali jako obyčejný páreček.

Přitiskl se k ní ještě víc. "Nebo co?"

Cítila na sobě jeho tělo, jeho dech na její tváři, jeho oči vpíjející se do ní. Nemohla racionálně uvažovat, když jí tohle dělal. "Nebo projedeme zastávku," posbírala poslední špetky rozumu. Rychlým krokem kolem něj prošla ven. Konečně se volně nadechla.

"Stejně víš, že tě jednou dostanu. A bude to stát za to." Uslyšela jen pár centimetrů od svého ucha a už se dívala na Brianova vzdalující se záda. Kousla se do rtu při tom pomyšlení.