Forever together

1.

Ahoj,jmenuji se Elizabeth Kate Andersonová a je mi 18 let. Přátelé mi říkají Ell. Studuji na pedagogické škole v Londýně. Ostatní mi říkají,že jsem blázen a proč nejdu studovat něco pořádného. Jenže... Já nejsem blázen. Pouze mě hrozně baví pracovat s dětmi. Miluju ten jejich smích. Když je něco bolí,přijdou s pláčem za mnou a schoulí se mi do klína.

Ale abyste měli také nějakou představu o tom,jak vypadám. Měřím asi 175 cm,jsem tak akorát a na mě asi až moc vyvinutá (snad víte,jak to myslím). Mám dlouhé a husté blonďaté vlasy,které se mi u konečků vlní. Oči modré,nosík malý a pusu s plnými rty,zpod kterých se při úsměvu vynoří zářivě bílé zuby.

                              ***
Červen,stále ještě škola

"Ell! Počkej!"volal na mě můj kamarád Niall. Je to vážně super kluk. Známe se spolu už od školky. A jsme skoro jako bratr a sestra.

Tak jsem tedy zastavila a povídám:"No,co potřebuješ?" Doběhl ke mně a zdvihl ukazováček na znak toho,že mám počkat. Když konečně popadl dech,tak začal vysvětlovat:"Víš jak jsi říkala,že scháníš nějaký letní tábor na brigádu?" Kývla jsem a on pokračoval:"No,tak jsem jeden našel a hned tam zavolal. Řekli mi,že mají jedno volné místo. Tak jsem jim na tebe dal číslo a prý ti k večeru zavolají a domluví se s tebou." Nemohla jsem tomu uvěřit. "Jako to vážně?" "To jakože vážně."potvrdil Niall a já se mu vrhla kolem krku:"Děkuju Niallí! Jsi ten nejlepší kamarád na světě!" pak jsem ho pustila,dala mu pusu na tvář a odhopsala do třídy.

Niall si sedl do lavice,podíval se na mě a pak mě doslova flákl po stehně. Jako plus pro něj jsem měla jen kraťásky,takže flek po jeho ruce tam byl dost vidět. "Au! Ty kokote! Víš že to bolí?"zařvala jsem. Niall nasadil svůj klasický výraz a zavrčel:"Bože Ell,jsi tak sexy,když se zlobíš." "Hahaha Nialle,to si odpust. Ale jsi vážně dobrý herec."řekla jsem mu a poplácala ho po tváři. "Jé to mi zní jako lichotka."Niall se zatvářil až moc důležitě a zvedl bradu.

Ještě jsme si chvíli povídali a najednou zazvonilo. Do třídy vešel náš profesor a pokunul nám,abysme si sedli. Teď nastává ta chvíle napětí. Vysvědčení.

Postupně vyvolával mé spolužáky až řekl moje jméno:"Slečna Adamsová." "Sakra."zašeptala jsem si pri sebe. "No,slečno,gratuluji! Prospěla jste s vyznamenáním. Některé předměty byste mohla zlepšit,ale to asi sama víte."řekl profesor a usmál se. "Ano vím."odpověděla jsem a snažila se uklidnit tlukot srdce. Profesor mi do ruky podal moje vysvědčení a pak mi potřásl rukou. "Děkuji."řekla jsem a šla si sednout. "A slečno Adamsová. Jen tak pokračujte."profesor byl dnes nějak moc milý. Co se to s ním děje? Možná to dělají ty blížící se prázdniny. No nevím. Ostatně mi to může být fuk. Pozítří odjíždím na tábor za dětmi.

                            ***

"Hej,Ell a říkal jsem ti že tam jsou koně?"ptal se Niall. "Nialle,je sedm ráno! A ne neříkal. Počkej,to jako fakt?!"teď už jsem byla vzhůru. "Jo to jako fakt. A prý jestli umíš jezdit,tak si je tam můžeš půjčovat."Niall se do telefonu smál. "Ježiš to bude super!"zakřičela jsem. "Hej hej,klídek. Praskne mi bubínek."znovu se smál. "Tak pardon zlato,ale mám takovou radost."řekla jsem sarkasticky. "No jo,odpuštěno sestro."řekl Niall. "Hele musím jít balit. Tak papa."řekla jsem nazpět a hovor típla. Pak jsem vyskočila z postele a šla hledat kufr. Poté jsem do něj naskládala oblečení a navrch košili a rajtky. Do druhé tašky jsem si dala boty a samosebou pérka (krátké jezdecké boty). Nemohla jsem se dočkat. Ještě jsem si do kufru hodila hygienické potřeby a měla jsem hotovo. Pak jsem si šla udělat jídlo. Moje oblíbené vafle a navrch šlehačku a čerstvé jahody. Miluju to jídlo. Po snídani jsem se oblékla a šla si zaběhat. Proběhla jsem celý park před Buckingham palace a pak zamířila domů. Tam jsem si dala sprchu a pak jela autobusem do obchoďáku vybrat si nějaké běžecké vybavení. Pak jsem sáhla do kabelky,že si vyndám mobil. Po chvíli hledání jsem si uvědomila,že ten svůj jsem utopila ve vaně (vždy volala z pevné linky),tak jsem se sebrala a zaběhla do elektra koupit si nový. Prohlížela jsem regály a v tom mi před očima spočinul ten,který jsem hledala a to iPhone5. Zavolala jsem na prodavače,jestli ho ještě mají ve skladě. Naštěstí ho měli. "Tak madam,tady to máte. Chcete k němu ještě nějaký kryt?"zeptal se prodavač. "Pokud můžu tak ano."odvětila jsem. Postavil přede mě krabici s kryty a já se v ní začala přehrabovat. Nakonec jsem si vybrala modrý s různými ornamenty. Zaplatila jsem a odešla z obchodu. Už jsem měla všechno. Simkartu jsem naštěstí měla ještě z mého starého iPhonu,takže nové číslo nebylo třeba. Doma jsem si telefon zprovoznila a všem napsala,že už mi můžou volat na tohle číslo.

No a najednou byl večer. Tak jsem si zbalila ostatní věci do kufru,připravila si věci ve kterých pojedu a po večeři a dlouhé sprše jsem šla spát.

Tak vracím se s novou povídkou! Myslím,že tahle se vám bude líbit víc. :) Tak páčko!