Forever together

2. 1/2

7 hodin ráno,den odjezdu na tábor
"Né! Nialle!"smála jsem se. S Niallem jsme byli u něho na zahradě a házeli po sobě balonky naplněné vodou. "Ell! Neutíkej! Počkej!"volal Niall. Rozběhl se za mnou. Ale jelikož byl mnohem rychlejší,tak mě brzy chytil. Poté mě chytl do náručí a nesl k jejich obrovskému bazénu. "Můžu tě tam hodit?"řekl s nadějí v hlase a usmál se. "Ne."odpověděla jsem suše. Niall si povzdechl:"No,tak jak myslíš." A pustil mě. "Nialle! Ty jsi takovej idiot!"zakřičela jsem na něj a cákla po něm vodu. "To jsi neměla říkat."odpověděl a skočil za mnou do bazénu. Cákali jsme po sobě a smáli se...

Vtom mě ale probudilo zvonění budíku. "Bože,to byl sen."zamrmlala jsem si a zvedla se z postele. Poté jsem šla na snídani. Koukla jsem do lednice,ale nastala menší zrada. Nic tam nebylo. "Ne,zapomněla jsem nakoupit!"zaklela jsem a nadávkami se šla připravit na cestu do obchodu.

V obchodu jsem nakoupila rovnou vše,co mi ještě scházelo,což byla pasta na zuby,kapesníky a žvýkačky. Přišla jsem ke kase a s hrůzou se podívala na tu dlouhou frontu,co byla přede mnou. "Ale ale,slečno,neviděli jsme se už někde?"zeptal se mě povědomý hlas. Otočila jsem se za ním a za mnou stojí Niall:"Jé ahoj! Taky čekáš?" Po této otázce jsem si musela nafackovat. On se jen zasmál:"Ne,nečekám,jen se tu tak rozhlížím!" "Aha,ale při tom rozhlížení by ses měl posunout dopředu."upomenula jsem ho s úsměvem. Niall se podíval a nahodil takový ten face alá 'vážně? no nekecej!'. Z toho mi začali cukat koutky a dost jsem se držela,abych se tam nezačala smát. Niallovi obličeje jsou někdy opravdu k nezaplacení.

Po asi dvaceti minutách  se na nás dostala řada. Zaplatila jsem a pak odjela domů. Podívala jsem se na hodiny a s hrůzou zjistila,že asi za hodinu mám být nastoupená u mé "nadřízené" Barbary. Asi si říkáte,že hodina je dost času,tak co plaším,jenže já se musím najíst,vysprchovat,obléknout a dojet na tábor,vzdálený asi 60km. To není zastak daleko,jenže cesta tam podle mapy bude trvat skoro dvě hodiny. A jelikož to byla nejkratší a taky i nejrychlejší cesta,tak to byl celkem problém. A tak jsem vzala telefon a zavolala Barbaře:"Halo,tady Ell. Mám takový menší problém." "Copak Ell? Povídej."řekla Barbara. "No,nestíhám to. V obchodě byla hrozná fronta,což mě dost zpozdilo. A teprve teď jsem dorazila domů."odpověděla jsem. "Jo dobře,aspoň že to vím. Tak doraž tak,jak to budeš stíhat,jo?"zeptala se Barbara a mně spadl kámen ze srdce. "Jo,děkuju. Tak pa."

Po asi půl hodině jsem naskládala věci do auta a vyrazila. Bylo horko k padnutí. Pustila jsem si svoje oblíbené CD od One Direction a pokračovala v cestě. Kupodivu mi cesta rychle utekla a já konečně spatřila ten tábor. Chatky a okolo stáje,obrovská jízdárna a kruhovka a v případě špatného počasí i zastřešená hala. "Wow."zašeptala jsem. Najednou se přede mnou objeví Barbara:"Ahoj Ell! Tak pojď za mnou. Budeš mít chatku sama pro sebe. Nevadí?" "Nene,spíš jsem ráda. Děkuju."odpověděla jsem a usmála se. Poté jsem si vzala kufr a následovala Barbaru k mojí chatce. "Tak jsme tady."řekla Barbara a podala mi klíče. "Děkuju."usmála jsem se. "Není za co. Tak za půl hodinky támhle u té budovy."seznámila mě Barbara s plánem a odešla. Nechala jsem otevřené dveře,otevřela okno a pustila si písničky.

Po chvíli jsem uslyšela klepání:"Ehm,můžu?" Strnula jsem. Otočila se a při pohledu který se mi naskytl jsem se musela chytit stolu. "Jo jasně."vykoktala jsem ze sebe. Výborně,teď si bude myslet,že jsem nějaký blázen. Neznámý vešel do chaty a usmál se. Z toho jeho úsměvu jsem se mohla zbláznit,jelikož se mu na tvářích vytvořily dolíčky. "Ahoj,chci se představit. Jsem Harry Styles. Ty jsi tu nová,že?"zeptal se. "Ano,zrovna jsem přijela. Já jsem Elizabeth Adamsová. Ale říkej mi Ell."a taky jsem se usmála. "Dobře,tak já musím jít. Víš o tom nástupu?"zeptal se. "Jo,vím,děkuju."odpověděla jsem. "Dobře,tak zatím Ell!"zavolal a odešel. Já se jen usmála a dál vybalovala věci z kufru.

Tak moc jste chtěli novou kapitolu,že jsem napsala aspoň tohle :) Je to první část 2.kapitoly :D tak páčko! :*