Tréninkový plán

Prolog

S kelímkem limonády v ruce jsem se posadila na plastovou židli, přehodila nohu přes nohu a čekala na začátek druhého poločasu. Ta přestávka je snad nekonečná.

Po chvíli hledění do mobilu a usrkávání limonády davy lidí kolem mě začaly jásat, což mi naznačilo, že se hráči již vrací zpět na hřiště. Shlédla jsem k místu, odkud přicházeli a mávla na svého bratra. Pozdrav mi oplatil, pak už se ale běžel postavit na svou pozici a čekal na oficiální zahájení druhého poločasu.

Míč letěl snad rychlostí zvuku přímo na hlavu Martina, našeho nejlepšího kamaráda – souseda. Ten jej bravurně a ještě větší rychlostí přihrál přímo k nohám Samuela.

„Růžička nahrává Novotnému..." křičí komentátor plný naděje, že by tento kop konečně mohl rozhodnout o výsledku zápasu, který zatím nevypadal dobře ani pro jedno mužstvo.

K mému bratrovi se řítí protivník. On ho ale s naprostou lehkostí obejde a míč si drží stále při jeho pravé noze.

„Novotný dokonale přešel přes Kučeru a nahrává Henrikssonovi, který se nabízí na druhé straně hřiště..." davy začínají šílet. Možná to přece jen bude onen osudový okamžik.

Martin si hledá nejlepší pozici u brány a čeká na přihrávku od jakéhosi Henrikssona, jehož jméno slyším prvně, i přes to, že na bratrovy fotbalové zápasy chodím pravidelně už od třinácti.

„Henriksson přihrává Růžičkovi, kterému se podařilo prodrat k bráně..." dav skanduje jeho jméno. Setiny se mění v hodiny a dav jako by natěšením ani nedýchal.

„A je to GÓL!" zařve nadšeně komentátor a polovina davu začne nadšeně pištět a objímat osobu, kterou mají zrovna poblíž. Druhá polovina jen odfrkuje a kroutí hlavou.