Když jsem ji poprvé slyšela promluvit, její hlas mne natolik překvapil, že jsem se probudila uprostřed noci a poté už neusnula, jakkoli usilovně jsem se o to snažila.
Nebyl to žádný jemný andělský hlásek, který jsem si k ní představovala, ale silný zvučný tón. Harmonický. Ženský, byť ne vysoký.
Přesto mne její hlas něčím přitahoval. Jako kdybych slyšela sirénu, jak k sobě vábí bláhové námořníky.
Překvapila mě, protože její slova ani nepatřila mně samotné. Bylo to pouze tiché zašeptání. Jako kdyby mluvila sama k sobě, jako kdyby vlastně nechtěla, abych ji slyšela.
Bylo to jenom téměř neslyšné povzdechnutí.
„Co tady pořád ještě dělám?"
ČTEŠ
Snářka [✔️]
ContoNikdy mne moc nezajímalo, proč se nám zdají sny. Nepřemýšlela jsem nad tím, jaký můžou mít na člověka vliv. Ona mi otevřela oči. A teď si přeji, abych dokázala zapomenout. [Vztah dvou žen, psáno formou short story.] [Úžasný cover je dílem @Carol-Co...