Posvátný svazek manželský, spojení muže a ženy. Odehrávajíc se po staletí po celé zemi. Pouto jenž stojí mnohé. Je důvodem k radosti a dobromyslnosti, ovšem také... k zodpovědnosti.
Posvátný svazek manželský je něčím významným pro vyvolené. Svatba dříve znamenala politický zdar či pohnutku dějinami. Bylo to něco velkolepého co nebylo pro všechny. Ale dnes jsou lidé hloupí a slepí... zamilovaní. Myslí si že svatbou se navždy uvážou ke své milované polovičce jenže nemají tušení jaký význam svatba ve skutečnosti má a tak se denně vdá mnoho brzy nešťastných novomanželů...
Svatba byla dříve známá jako rozsudek těžkého verdiktu, který na svých ramenech nesla nevěsta. Ženy se vdávaly. Vdávaly se za muže co neznaly, co nemilovaly, které nechtěly. Spojit takového muže a ženu svazkem posvátným, jenž bůh spojil a člověk nerozdělí byl prokletím. Nešťastné ženy, trávily svůj nešťastný život v cizím domě, s cizí rodinou a s mužem, kterého pomalu a jistě nenáviděly. Plynul čas. Dny, týdny, měsíce, roky. Ženy v sobě nosily skutečný důkaz jejich manželského spojení... vztek, pohrdání, zoufalství.
Žena je ale silné stvoření a protože jí osud jinak nedal, dokázala si zvyknout a svůj osud tak přijmout.
Překrásné dítě jehož něžnost je obdivována všemi co ji spatřili. Nový důvod k radosti, oslavám a jak bude plynout čas, i svatbám.
A on plynul, plynul a plynul až se lidé nemuseli vdávat, oni se ale vdávali. Vdávali se a milovali, radovali, oslavovali... až se nenáviděli.
Prokletí co se předává ze stařeny na ženu a z ženy na dívku. Manželství dnes nemají důvod být nešťastná, jsou pouze prokletá.
Prokletá časem jenž plynul a plynul.
