Já a oni

oni a já

    Kapitola 1

"Ach jo že si ta Laura nedá pokoj. Neustále musí šťourat do mé minulosti s Viktorem kéž by si hleděla sebe a tý svý party„ Laura byla taková naše třídní královna. Nebyla nafiňťená nebo tak něco. Je jen strašně blbá
a myslí si o sobě bůhví co.a strašně mě deptá to že dokáże všechny ovlivnit. Je zlá a střídá jednu kamarádku za druhou jednoduše řečeno je stou která má nějaké výhody jako třeba se mnou tenkrát. Měli jsme v našem městě malé ale přesto krásné papírnictví. A jí se to hodilo protoże u nás měla něco jako slevu a navíc věděla o každé novince v tomhle trhu. Takže byla in tak jako já v naší třídě protože měla nejnovější potřeby do školy. Taková pitomost a já jí tolik věřila. Okamžiťe když jsem jí řekla že naše papírnictví zavírá a bude se předělávat na něco jiného přestala se mnou kamarádit a začala mě všude pomlouvat. No a od tý doby mě v naší škole skoro každej pomlouvá a nejhorší je że někteří mě pomlouvají i na jiných školách. Pomlouvají mě aniž by věděly kdo jsem a co jsem udělala tak strašného že mě nemají rádi. Nevím sice kdo mě všechno pomlouvá a nenávidí ale vím jistě že naše třída mě nenávidí. Samozřejmě najdou se i pàr kamarádek které těmhle pomluvám nevěří a stále se mnou kamaràdí ale už to není takovýto że někam jdu a oni se na mě usmnějou. Místo toho  na mě dělají obličeje jako kdyby mě chtěli zabít a víte co je nejvtipnější že o mě mluví půlka našeho města Znojma. A víte proč mě začali taky odsuzovat? Nejen kvůli tomu že mě pomlouvají ale kvůli tomu že jsem divná já radši používám výraz jiná.

Byla zrovna středa což znamenalo poslední den školy a výtvarka. Dřív nám končila škola v pátek ale jak přišla ta nemoc koronsvirus a všechno se uzavřelo tak jsme chodili jen v pondělí a ve středu. Dokonce škola byla dobrovolná ale já tam chodit musela protože mě rodiče donutili.
Ve středu jsem mívala výtvarka v zušce. Zuška je něco jako škola pro umělce ale můžete tam chodit už od školky. Já do zušky  chodila na výtvarku a na dramaťák

Byla středa a já šla do výtvarky svou obvyklou trasou. Výtvarka mi začínala až o půl páté a byly teprve čtyři hodiny. Także jsem měla dost času.  Do výtvarky jsem se vždy hodně těšila nejen že miluju malovaní, vyrábění a kreslení ale taky protože tam byl jeden kluk . Jmenoval se Gabriel Zelený
Má strašně vtipné jméno. Já jsem ho měla velmi ráda. A líbil se mi . Byl to takový roztomilí bloňďatý klučina se zelenými oči.
Byl výší jak já a byl prosťe dokonalý. Byly jsme nejlepší kamarádi on mě tak bral. Jenomže já k němu cítila něco víc.