Charles
Charles vešel do obrovité jeskyně s velkým jezírkem, a bylo tu teplo, podivil se teplotě uvnitř jeskyně, i když venku mrzlo, v jeskyni bylo aspoň dvacet-pět stupňů. Bylo to tu nádherné, do jezírka vedla voda z docela širokého vodopádku rovnou ze skály, a voda v jezírku byla křišťálově čistá, jako voda v tom nejčistším moři. Charles si lehl k jezírku a všiml si ještě že vedle jezírka je ještě jedno, ale o hodně menší, Charles k němu přistoupil a když si k němu čichl tak ucítil studění na čumáku, tahle voda je studená, a ta v jezírku je horka, zajímalo by mně jak to, zamyslel se Charles. Charles ležel u jezírka s horkou vodou a přemýšlel o tom proč ho ušetřila, když uslyšel zpěv, překrásný zpěv. Charlese to táhlo za tím zázrakem, prošel jeskyní až ke vchodu, tam se nachvíli zastavil a pohlédl na úplněk, měl chuť zavýt, ale to by přehlušil ten překrásný zpěv. Charles šel za zpěvem až došel na mýtinu a na ní stála Ona!! Měla na sobě bílé, jakoby z mlhy vytvořené šaty, které padaly k zemi a ztrácely se ve sněhu, její vlasy ji splývaly až pod zadek, a měly taktéž bílou barvu. Ta dívka zpívala slova v nějakem starém jazyce, kterému Charles nerozuměl, ale podvědomě cítil o čem ta píseň je, byla o měsíci, o jeho kráse, a o vlcích žijících v jeho svitu, byla to nádhera. Dívka dozpívala a obrátila svůj pronikavý pohled k Charlesovi, a v tom si Charles uvědomil že ty oči už viděl, jen měly jinou barvu, jsou to oči Moon, jen nejsou krvavě rudé, ale nyní dostaly barvu modré, takové modré jako je oceán. Moon se před Chárlesovým zrakem proměnila zpátky ve vlčici, a zamířila si to k jeskyni. Charles cupital za ni, a měl tolik otázek, jen nevěděl jestli se může ptát "můžeš se ptát na cokoli chceš" ozval se Charlesovi v hlavě hlas Moon "kdo vlastně jsi?" Zepta se tedy Charles Moon se zasměje "jsem vlčice tohoto lesa. Jsem duch tohoto lesa. Jsem duše tohoto lesa."odpověděla Moon a Charlese napadla další otázka "ty umíš číst myšlenky?" Zeptal se "ano, ale jen na mém území. Kdybych byla někde jinde tak takové divy neumím"znovu se zasmála "to díky tomu lesu, a duchům v tomto lese"řekla nakonec. Konečně dorazili k jeskyni a Moon vešla dovnitř, když vstoupil Charles do jeskyně napadla ho další otázka "jak to že je tady takové teplo?? A jak to že je ta voda horká? A ta druhá studená?"zeptal se a Moon se hlasitě zasmála, a Charles si pomyslel že má krásný smích "no tak to je magie. A to myslím vážně. Když jsem sem přišla tak byly oba prameny studené, ale já se do toho většího chodívala koupat, ale pokaždé jsem si říkala že by tu mohlo být teplo, no a jednoho dne jsem se vrátila z lovu a bylo tu tolik stupňů, a nikdy teplota neklesla ani se nenavýšila" usmála se Moon a složila hlavu na tlapy "ale teď dobrou noc "řekla a zavřela oči. Charles se na ni chvíli díval a pak taky usnul.
