One question. Why me?

Part one....

Disclaimer: Tenhle příběh jsem psala opravdu dávno, je tam spoustu jak gramatických tak slohových a všemožných jiných chyb. Přesto ho nechci upravit. Možná by byl lepší, možná jsem líná, ale hlavně si užívám mé kostrbaté počátky psaní. A přestože to není můj nejoblíbenější příběh, který jsem o Lokim napsala, tak vám musím doporučit si ho přečíst. Spoustu lidí si ho z mne neznámého důvodu zřejmě zamilovalo. :) 
Tak si udělejte pohodlí a uvařte si kávu, jízda začíná....

Tento příběh, jak asi víte, se bude odehrávat v minulosti. Lokimu je teprve sedmnáct a jestli chcete vědět, co se stalo, že je jaký je - přečtěte si tohle. Myšlenky jsou kurzívou ;-) ...

Abby

Seděla jsem s notebookem na své posteli a poslouchala hudbu- Swedish house mafia. Prostě relaxovala. Znáte to sobotní odpoledne, žádné filmy v televizi, kámoši jsou na výletě se svými rodinami.

Občas jsem si prohrábla rukama své vlnité rezavo-hnědé vlasy se spoustou odstínů. V úboru, který se skládal z modrého spodku od pyžama, modrého krátkého tílka a kostkované košile po stehna jsem trávila večer. V mém novém ještě provizorním pokoji svítili jen světýlka a pár lampiček, hlavní světlo jsem rožínala jen málo kdy.

Loki

Ódyn mě pověřil, abych sehnal na Midgardu ženu, která by se stala bohyní. Mladou, chytrou, né moc škaredou, hodnou, ale hlavně sebevědomou! Hmmmm.. to se mu řekne. Běž a najdi vhodnou dívku, aby se stala bohyní...Říkám si.

 Heimdall mě přenesl na Midgard. Ještě naposledy jsem si upravil divně vyhlížející oblečení. Přestrojil jsem se do obleku.

U prvního domu jsem uviděl v okně postavu nějaké dívky, teleportnul jsem se za ní. Vykřikla a schovala se do kouta. postavil jsem se před ní a zvedl pyšně hlavu, k tomu samozřejmě naoko tázavě jedno obočí. Vystrašeně se na mě pohlédla, bylo jí do mdlob. Tak jsem se pustil sdo dalšího kroku. "Jsem Loki, z Ásgardu!" jen tluměně a přidušeně vykřikla. Tady jsem ztrácel čas, nemá to cenu. Je to jen ustrašená, malá a duševně nevyspělá Midgarďanka.

Co jsem prošel nejméně tucet tisíc domáctností, kde stačilo říct jen ty čtyři slova a dívka byla zralá na blázinec jsem to pomalu vzdával.

Najednou jsem uslyšel podivný zvuk, jako pravidelné bouchání do něčeho s příměsí jiných podivných tónů.

Tohle je má první kapitolka. Mějte strpení, nejsem typ - do všeho se vrhnu po hlavě (občas). Samozřejmě potěší vote i koment. pá vaše LadyBajaji ^*^