Short Horror Stories

Dívka Z Kaluže

Náš příběh začíná jednoho deštivého letního večera. Dlouho bylo sucho, a tak bylo jasné že přijde brzo bouřka. Zrovna sem se vracel z odpolední směny a cesta z práce domu mi zabrala zhruba půl hodinu. Jednou sem měl potřebu odskočit si a vzpomněl jsem si na odpočívadlo pro kamiony, které sem vždy cestou míjel. Dorazil jsem k cíli a zastavil, abych se vyprázdnil. Pršelo jako kdyby to bylo naposled, obdivoval sem krajinu kolem a koutkem oka sem zahlídl něco třpytivého, jako by na zemi ležel velký diamantový prsten. Přiblížil sem se blíž ale nic sem nenašel, když sem se otáčel zpět zahlédl jsem koutkem oka odraz dívky v kaluži. Myslel sem si že je to dcera někoho z kamioňáků, jenže nikdo nikde. Podíval jsem se pozorněji do tmy a uviděl jí znova. Její tvář byla znetvořená, část byla popálená a po pravém oku které ji chybělo, zbyla  pouze oční jamka. Vylekal jsem se, a utekl zpět do auta. Řekl sem si, že jsem unavený a zapomněl na to. Dojel sem domů, kde na mě již šťastně čekal můj ovčák. Přivítali jsme se a usedli společně před televizi. Za ní se tyčilo velké okno, kterým se mohl vidět do ulice. Bouřka řádila celou silou a při každém záblesku se ulice za oknem osvítila jako by byl den. Najednou přišel další záblesk a já v okně zahlídl koutkem oka malou dívčí postavu. Myslel sem si, že to je sousedovo holka, vyšel jsem proto ven abych to zkontroloval, ale nikdo nikde. Vrátil sem se zpět a usedl do křesla. Z ničeno nic můj pes začal nervózně štěkat na okno za televizí jako zběsilý, jako by někoho nebo něco viděl, něco co já vidět nemohl. Nechápal jsem proč, nikde nikdo nebyl, ale nevěnoval sem tomu moc pozornost, byl jsem až moc unavený. Pocítil jsem na svém těle chlad, jako by se místnost začala ochlazovat, ale přitom byly všechny dveře i okna zavřené. V tom jsem ale slyšel hluky z hlavní místnosti, připomínající zvuky větru, tak jsem šel zkontrolovat všechny vchody a okna. Zadní vchod do bytu byl zcela otevřený, nejspíše jsem ho zapomněl předtím zavřít. Napravil jsem svou chybu a chtěl se vrátit zpět do svého křesla, ale na podlaze sem uviděl stopy, jako by někdo vyběhl do horního poschodí a zanechal po sobě pouze mokré otisky bot. Lupič, pomyslel jsem si. Vzal sem teleskopický obušek, který sem si schovával pro tyto případy a opatrně a potichu jsem se vydal nahoru. Pes dál nečině sledoval okno za televizí a štěkal. Vyšel sem nahoru, a všiml si, že šlápoty vedou do mé ložnice. Opatrně sem se přiblížil ke dveřím. V hlavě se mi živě odehrála lekce sebeobrany, kde mě učili, že lupič nestihne zareagovat, když vyběhnu dovnitř a zařvu. Hrdinně sem vtrhl do pokoje a srdce se mi zastavilo. Místo lupiče, přede mnou stála ona dívka, kterou jsem viděl na odpočívadle. Moje oči se ihned zaměřili na spodní část těla, neboť dívka neměla žádné nohy a stála jen za pomoci svých rukou, kterými pevně držela svůj trup ve vzduchu.  Zpanikařil jsem a klopýtl, dívka se hbitě rozběhla, a skoro by mě i chytla kdybych se neodhodlal a netrefil ji obuškem rovnou do obličeje. Když dopadla na zem, jediné co po ní zbylo byla kaluž, která pomalu tekla směrem k mým schodům. Myslel sem si, že je konec a šel hloupě dolů. Něco ale bylo divné, zvuky štěkajícího psa zcela utichly. Seběhl jsem rychle dolů a uviděl, jak Azorova hlava leží na sedačce a zbytek jeho těla je rozházený po celém obývacím pokoji. Uprostřed opět stála ta holčička. Zařval sem nervózně a naštvaně co po mě chce, a ona tiše odpověděla: Chci zase chodit.

Píšu tenhle příběh pro všechny lidi, co nevěří na nadpřirozeno. Jmenuji se David a sem vozíčkář, který kvůli dešti přišel o psa, nohy a rozum. Takže až příště se budete chtít se vyprázdnit za deštivého dne, na temném místě, a něco se bude třpytit, utíkejte dokud ještě můžete

(Obrázek půjčen z https://www.itl.cat/wallview/wToRbi_dark-creepy-anime-girl-wallpapers-dark-anime-wallpaper/)