XO.

3.

•Maggie

,,Maggie, vstávej, musíš do školy," probudily mě máminy řeči a já si ze zakňučením přetáhla deku nad hlavu s myšlenkou, že mě nechá být a já budu moct v klidu spát dál. Jasně, že to nepomohlo. Otočila jsem se na břicho a zakřičela do polštáře.  Asi nebude mít cenu se teď udusit co?

,,Maggie myslím to vážně, jestli nestihneš autobus, budeš muset použít jedině pěškopus." slyšela sem mámin smích, nad kterým jsem v duchu protočila očima a poté uslyšela zavírání dveří od mého pokoje.

,,Už jduu," přetočila jsem se na záda jenže místo toho abych ucítila měkkou postel, jsem cítila silnou bolest na mém zadku. ,,Doprdele," zamrmlala jsem si pod nos a snažila se aspoň po čtyřech se doplazit do koupelny, při čemž jsem si hladila raněné místo, protože to vážně bolelo. Asi mám naraženou zadkovou kost.

﹏﹏﹏﹏﹏

Právě jsem si sedla před školou, opřela se o strom a z tašky vyndala sluchátka, které jsem  minimálně po deseti minutách konečně rozmotala, strčila do uší a zapojila do mobilu, který sem ještě předtím vyndala z kapsy. Přejela jsem prstem po obrazovce a tím ho odemkla. Na hudebním přehrávači jsem spustila můj oblíbený play-list a do uší se mi rozezněla melodie písničky Here od Alessii Cary.

Moje myšlenky se zaměřily na Anie a Philipa. Včera -takže v neděli- byli venku, ale od tý doby kdy mi naposledy napsala, že už musí jít se mi neozvala. Začínám mít o ní strach, dokonce mi nenapsala ani ráno a ráno si píšeme vždycky jízdou do školy.

Z tašky jsem vytáhla sešit fyziky a na mobilu zvýšila hlasitost na nejvyšší úroveň. Aspoň na chvilku útěk od reality. Otevřela jsem sešit na nejnovější látce a snažila se si aspoň něco zapamatovat. Jestli nedostanu z písemky aspoň 3, začínám se bát o výslednou známku na vysvědčení. Přibližně po pěti minutách jsem to vzdala a porozhlídla se kolem sebe. Nemá to cenu, tenhle předmět nepochopim snad nikdy.

,,Dobrý den," pozdravila sem naší učitelku na dějepis, která kolem mě právě přešla a snažila se o milý úsměv.

,,Dobrý Maggie," příjemně se usmála a upila si ze svého kafe, které nesla v ruce. Nemám jí ráda. Z jejích hodin si snad každý žák zapamatuje úplné minimum a ještě musíme poslouchat její 'zajímavé' proslovy o tom, jaké kytky pěstuje a na kolik operacích se svými koleny byla. Nekecám, vážně nám o tomhle vypráví. Několikrát sem na jejích hodinách i usla. Odešla a já si pod nosem tiše zamrlmlala 'konečně'.

Právě mi na play-listu hrála má oblíbená písnička Beware od Big Seana feat. Jhene Aiko, spokojeně jsem vydechla vzduch z mých plic, zavřela oči a hlavou se opřela o kmen stromu. Snažila jsem se vnímat melodii a všechna slova, která Jhene zpívá nebo Sean rapuje. Někdy vážně musím na jejich společný koncert, jsou spolu úžasná dvojka.

Zvuk se z ničeho nic vypl a sluchátka už ani nebyla v mých uších. Zmateně jsem otevřela oči a snažila se najít viníka. Z prudkého světla které narazilo do mých očí se mi zamotala hlava a já si je jednou rukou v rychlosti přetřela.

,,Hej Maggie," ozval se známý hlas a já se dotyčnému podívala do tváře. ,,Co se stalo Philipe?," díval se na mě s vystrašeným výrazem a popravdě mě to začalo děsit taky.

,,Viděla si dneska Anie?," zeptal se a rukou si prohrábl své tmavé vlasy.

,,Právě že neviděla, ani jsme si od včerejška nepsali. Myslela jsem, že je s tebou. Ona s tebou včera nebyla?" zeptala jsem se a přitom se postavila. Rukou jsem se snažila dostat přebytečnou špínu ze zadní části kalhot, aby se mi později nestal žádný trapas. Tašku si přehodila přes rameno a mobil zandala do kapsy mikiny.