motýlí křídel šum

jak to vlastně vzniklo?

Dlouho jsem přemýšlela nad tím, kde něco takového můžu publikovat. Prvotně mě napadla nějaká platforma pro blog, ale po dvou hodinách studování, jak se blog dělá a co vše se musí dělat po jeho vytvoření – vzdala jsem to.

Následně mě napadl Instagram, ale furt to nebylo ono. Všechen text nacpat do jednoho obrázku nebo to nakouskovat do několika se mi nezdálo jako ideální vzhledem k tomu, kolik počet slov většinou takové moje myšlenkové pochody mají.

Už jsem byla vážně bezradná, tak jsem se pozastavila nad FB stránkou. Začala jsem na tom pracovat. Bohužel v moment, kdy jsem měla vše už dokončené a připravené k publikaci, tak mi srazil nohy jistý fakt. Kde se najdou lidi, co to budou číst? Logicky – nemohla jsem pozvat lidi ze svého seznamu přátel. Spousta z nich není hloupá, jistě by jim došlo během příchodu mé pozvánky, že stránka patří mě a já jsem autorkou všech těch nesmyslů, co se mi děje nejen v hlavě, ale i v životě. Zřejmě by mi většina zrovna nepoděkovala, protože jsem často oběť pro vyslechnutí a následně překypuji velkou dávkou informací a tajemství, které nemohu nikomu jinému jen tak říct, neboť jsem pod "přísahou", že si to nechám pro sebe. Bohužel mám tu hloupou ženskou vlastnost, že se mi to po nějaký době vyrve z té hlavy a já to někomu vyplivnu přímo do obličeje, aniž bych si to uvědomila.

Proto si myslím, že bylo ideální zavítat zpátky sem na WattPad a nějaké ty svoje myšlenky, pocity a problémky, ať už mě samotné nebo někoho jiného, vypsat a podělit se i s vámi o názory. Předpokládám, že toto dílo nebude mít zrovna velký počet ohlasů, protože když se nad tím podívám ze své stránky – kdo by chtěl číst prosté starosti, problémy a nějaké kraviny úplně cizí dívky? Asi si budete říkat během čtení, že jsou i lidé, co jsou na tom hůř a nepíšou o tom, ale tenhle případ osoby já zrovna nejsem. Ráda sbírám informace, vylívám si srdíčko a hledám rady, jak se s jistými události poprat nebo jak předejít určitým problémům.

Očekávám negativní reakce, jsem připravená i na kritiku a výsměch, ale časem nechci, aby tato knížka bylo jenom koryto plné mých myšlenek bez odpovědí a hledání sebe sama. Pokud by to klaplo, tak bych z toho ráda udělala něco naučného nejen pro sebe, ale i pro ostatní. Něco opravdu k zamyšlení, nad čím se člověk pozastaví, popřemýšlí nad tím a řekne mi k tomu svůj názor, který já velmi ráda potom budu i sdílet při jeho souhlasu, aby si to mohli přečíst i další.

Těším se na vaší odpověď v komentářích, co si o tom myslíte. Jasně, je to prakticky běžný deníček náhodné holky, která neví coby. Pravda, že tímto úvodem jsem vás zřejmě tolik neoslovila, ale budu doufat, že to ještě chvíli vydržíte a dáte šanci dalším dílům, ve kterých se budu už víc soustředit na něco hlubšího k zamyšlení.