Propast v naší pasti- SMTV fanfikce

Kapitola 9.- Nehoda...a nebo ne?

Pohled Carol

Čekala jsem na Mattema před domem. Už jsem ho viděla na protější ulici. Už chtěl vyběhnout za mnou, ale to neměl dělat. Málem ho smetlo auto,  ale on se zastavil ani ne centimetr před autem. Vyděšený výraz z mé tváře zmizel. Matyáš teda přeběhnul ke mě. Pevně mě objal.

M: Chyběla jsi mi...

C: Ty mě taky...

Líbali jsme se. Přišli jsme ke mě do obýváků. Pustili jsme si film a lehli jsme si do obětí. Když film skončil, tak mi došlo,  že je celkem pozdě. Matyáš tak nervózně přešlapoval na místě a koukal do země.

M: Takže..asi půjdu, co?

C: Ne, zůstaneš tady.

M: Cože?

C: Já tě domů nepustím Matyáši, chci tě tady a teď.

Jenom jsme se začali líbat. Lehli jsme si ke mě do postele do objetí. Oba dva jsme usnuli. Ráno mě vzbudil polibek na krk. Pomalu jsem otevřela oči. Otočila jsem se za sebe. Matyáš na mě koukal se zamilovaným pohledem. Otočila jsem se k němu čelem a začala jsem ho líbat. Matyáš se bez váhání přidal. Jemně jsme se líbali a po chvíli jsme se rozhodli si jít udělat snídani. Připravila jsem palačinky, které Matymu moc chutnali. Po jídle jsme se sebrali do obýváku. Maty si sednul na křeslo a stáhnul mě za sebou. Seděla jsemMatymu v klíně a navzájem jsme si koukali do očí. Četli jsme si navzájem myšlenky, bylo to jako by jsme ani nemuseli mluvit. Ticho přerušilo až zvonění mého telefonu.

C: Achjo, já tě nechci pouštět...

M: Já tebe taky ne...

Zvedla jsem se a došla jsem si pro telefon. Volala mi Lucka Trilerová.

C: Ahoj, co potřebuješ?

L: Jenom mě napadlo jestli bych nemohla přijít, potřebuju s tebou o něčem mluvit.

C: No...tak asi jo.

Rozloučili jsme se a já jsem řekla Matymu že přijde Lucka. Šli jsme na ní počkat před dům. Čekali jsme a viděli jsme Lucku jak jde přejít silnici. Jelo auto, ale Lucka si ho ani nevšimla. Na poslední sekundu jí k sobě stáhl Leo. Nevím co se odehrálo Lucce v hlavě, ale když jelo další auto tak Lucka strčila Lea pod něj. Auto Leonarda srazilo. Okamžitě jsme se tam rozběhli. Matyáš šel první a já běžela za ním. Když jsme tam doběhli tak jsme se snažili zjistit jak je na tom Leo. Nepravidelný pulz, mělce dýchá, nehýbe se.

L: **potichu**Proboha já jsem ho zabila...

M: Ne, nezabila si ho, jenom jsi mu ublížila

Pohled Lucie

Vytáhl mě od toho auta. Měla bych mu být vděčná a asi i jsem, ale vyplavali na povrch moje psycho choutky.

Le: Opatrně, musíš dávat pozor!

Lu: Ještě jednou se mě dotkneš a rosekám ti hlavu.

Strčila jsem ho přímo pod kola auta a až teď mi došlo, že jsem ho málem zabila. Někde pod tím vším strachem, se ale ukrýval pocit uspokojení. Carol u jeho těla seděla a Matyáš volal záchranku. Já jsem tam jenom stála a vstřebávala jsem svoje pocity.

Pohled Adély

Viděla jsem jak Lucka chladnokrevně strčila Leonarda pod kola auta. Něco mě napadlo. Nenápadně jsem na ní kývla ať přijde. Přišla za mnou a já jsem jí vrazila takovou až jí z toho vyplo. Odtáhla jsem jí k sobě do sklepa. Přivázala jsem jí k židli a vedle ní jsem položila stůl. Na něj jsem dala sklenici vody a odešla jsem do kuchyně. Uvařila jsem lososa a brambory. Hodila jsem to na talíř a odnesla jsem to ke sklenici s vodou. Ráda vařím, ale nikdo to moc neví. Lucka se probrala, rozhlédla se kolem sebe a když viděla to jídlo tak se jí vytvořil znechucený výraz na tváři.

A: Takže ty moc nejíš, co?

L: Ne, skoro vůbec

A: Takže, teď tohle sníš a když ne tak budu postupovat následovně.

Popošla jsem ke skříni a otevřela jsem jí. Uvnitř jsem si schovávala nože. Vybrala jsem jeden větší a donesla jsem ho k Lucce. Čepelí jsem se dotkla jejího krku a ona sykla.

A: Co pak? Studilo?

Jenom kývla na souhlas. Já jsem se usmála a odešla jsem z místnosti.

Pohled Carol

Lucie jen tak odešla. Když sanitka přijela, tak odvezli Lea. Matyáš mi pevně stsknul ruku. Já jsem ho objala a trochu jsem se rozbrečela. Matyáš mě pohladil po zádech a dal mi pusu do vlasů. Odebrali jsme se ke mě domů. Sedli jsme si k počítači a já jsem zapla Minecraft. Hráli jsme bedwars a protože jsme hráli dva za jednoho hráče, tak jsme pořád padali do voidu, ale i přesto se nám podařilo vyhrát. Nasmáli jsme se teda pořádně, protože jeden hráč se jmenoval "brumikjebuh" (když jsem hrála v reálu tak tam fakt byl takovej hráč😅). Po několika hrách jsme vypnuli počítač a lehli jsme si na vyhřátý trávník. Po hodině se setmělo a my jsme se koukali na hvězdy.

Jsem blbá, blbá a ještě jednou BLBÁ!!!!

No k věci. Nejsem schpná dopsat jednu kapitolu, takže je tahle kratší, protože nejsem schopná už psát dál. (Blbá já)

825 slov

-Vaše Viky