Helče přijde sms at se večer dostaví na určitém místě!!! Půjde tam? a Jak to dopodne?
"Přišla ti zpráva"
"Jo já už jdu"
Ahoj buď dnes v devět večer u studánky musím s tebou mluvit paa Monča
Co může takhle večer chtít no budu tam proč ne. Hlavou mi to vrtalo furt dokola na Moniky číslo jsem se nedovolala, na fb nebyla a tahle sms přišla s cizího čísla. Začínalo mi to být už pomalu podezřelé a už jsem i začínala pochybovat jestli tam jít nebo ne nakonec jsem se rozhodla že půjdu.
Bylo asi osm večer zase jsem začala pochybovat 'mám tam chodit? byla to fakt Monča jestli jo proč mi teď nebere mobil. Už jenom s toho důvodu že chci vědět co se děje musím jít'
Zašla jsem do pokoje. Vzala jsem si džíny dlouhý tričko a tlustou mikinu. Venku nebylo zrovna teplo. Ještě jsem zkusila zavolat Monice.
"Volaný učastník je nedostupný" Sakra ona už je i nedostupná. Šla jsem zpátky do kuchyně koukla na hodiny bylo 20:30 no už bych pomalu měla jít. Nazula jsem si boty vzala bundu a vyšla jsem.
Venku byla strašná zima a tma zároveň. Když jsem byla malá šly jsme s mamkou z nákupu a byla zima a tma už v pět a my šli a někdy kolem půl sedmé.
"Mamí já se bojím" řekla jsem mamce usmála se a řekla "Nemáš čeho nic se nestano nemá se co stát dej mi ruku za chvilku tam budem"
"Stát nebo střelím"
"Mamí co to je?" začala jsem šíleně brečet
"Kdo si a co po nás chceš?" zeptala se mamka
A dost nesmím na to myslet nesmím na to vzpomínat je to pryč a daleko už se nic nemůže stát. Byla jsem u studánky a Monika nikde. Sakra kde je. Najednou se ozvaly hlasy zamnou
"Věděli jsme že přijdeš" Otočila jsem a stáli tam tři osoby. Všichni byli oblečené v černém. Myslím že jsou to 2 muži a jedna žena
"Kdo jste a kde je Monika?"
"Jsi stejně naivní jako ona"
"Co to má znamenat?"
"Ale co pak slečinka se bojí" Řekla ta holka. Všechny tři hlasy mi byli nějak povědomé od někud je určitě znám. Ale nemůžu si za boha vzpomenout od kud. Víc jak 18 jim asi nebude.
"Sakra co se tu děje? Můžete mi prosím někdo říct co to je?"
"Hele klid"
"Do prdele co to znamená kdo jste? co ode mě chcete?" zaječela jsem na ně. A v tu ránu mi přilítla facka.
"Na mě nikdo nebude zvyšovat hlas. Slyšíš nikdo!!! Neser mě" zakřičel na mě a kopl do mě.
"Nech mě prosím být. Už budu mlčet nikdo se nic nedozví ale nech mě prosím na pokoji" řekla jsem slabím a ustrašeným hlasem
"No to si piš že budeš mlčet a že se nikdo nic nedozví ty nás totiž budeš poslouchat."
"Jo a to řekl kdo?" Tohle jsem ale říkat neměla přilítla mi druhá facka spadla jsem na zem
"Tak ty budeš drzá jo?"
"Ne" Víc si nepamatuju probudila jsem se na v nějakém sklepě nebo co to bylo. Otkutálela jsem se do rohu a čekala co se bude dít. Asi po hodině se rozlítli dveře a někdo zakřičel.
" Takže už jsi vzhůru."
"Tak snad vidíš ne?" zase mi přilítla facka
"Já ti říkal že drzá nebudeš je ti to jasné?"
"Ano ale co po mě chcete?"
"To se brzo dozvíš" Když to řekl hodil ke mě dva rohlíky a zase zabouchl dveře. nutně potřebuju vědět co po mě chce jinak se tu zcvoknu. Vzala jsem si jeden rohlík a chtěla se do něj zakousnout jenže se znova rozlítli dveře. Byla v nich ta holka.
"Vedu ti jsem společníka" Řekla a strčila tam Moniku byla celá zmlácená
"Moniko.... počkej prosím ještě chvilku" Křikla jsem na tu holku
"Co chceš?"
"Co s námi bude co nám chcete provést? Já už dál nemůžu řekni mi to prosím" Sotva jsem to zvládla říct hrozně jsem brečela
"To so dozvíš dneska buď v klidu" Křikla na mě. Já ten hlas určitě dobře znám, ale od kud čí je sakra. Z mích myšlenek mě vyrušila Monika.
"Helčo?" zašeptala bylo slyšet a vlastně i vidět že nemůže pořádně mluvit.
"Moniko co se stalo co ti udělali? Víš co s námi bude? Víš kdo to je?" Vyhrkla jsem na ní
"Vím všechno. Teď tě budou mlátit a chtít po tobě různý věci hlavně to udělej. Dokonce zjistíš kdo jsou a myslím že domu už se asi nevrátíme". Pošeptala hrozně vystrašeným hlasem a začala brečet. Chtěla jsem ještě něco do říct ale přerušilo mě otevírání dveří. Stál tam ten kluk. Došel ke mě vytáhl mě za ruku na nohy a vedl mě pryč. Ještě jsem se ohlédla za Monikou a pak už jsem byla pryč.
Odvedl mě do nějaké velké místnosti. Srdce mi bušilo jak o závod. Posadil mě na židl a zakřičel "Je tu pojďte" Přišla ta holka s tím druhým klukem a já konečně viděla jejich tvář. Byl to Vojta ten Vojta do kterého jsem byla asi 5 let zamilovaná. A ta holka byla Aneta vždycky mi připadala jetá ale že by byla schopná tohohle jsem nečekala. Už i ten třetí si sundal kuklu byl to Pavel.
"Co mi chcete udělat?" opatrně jsem se jich zeptala
"Takže teď hned dojdeš do bezínky co je na proti a ukradneš nám cigarety"
"Já nebudu krást"
"To teda budeš takže se uklidni"
"Ne" dostala jsem facku a spadla ze židle
"Au to bolí nech toho" Zakřičela jsem na ně. Začal do mě kopat. Dostala jsem hrozně velkou ránu do hlavy po nějaké době přestali a odešli já tam jen ležela. Asi po hodině se vrátili a drželi v rukou i Moniku.
"Co s námi bude" zeptala jsem se
"Drž hubu a neptej se" Zakřičel a kopl do mě a hodil ke mě Moniku. Vzali nás do náruče a hodili do kufru nějakýho auta jeli jsme asi hodinu někam pryč. Měla jsem nervy na pochodu nevěděla jsem co nás čeká. Konečně jsme zastavili. Otevřely se dveře kufru a oni nás od táhli ven s kufru a začali si tam povídat.
"Tak jsme konečně tady"
"Tak už je strč ne"
"Počkje ještě jim zavaž oči snad nás neslyší." Po těhle slovech se mi zastavilo srdce věděla jsem že je to naše poslední chvíle. Najednou nás někdo chytl kolem pasu a zavázal oči. A někam nás vedl a pak se začali hádat.
"Kdo to udělá tentokrát?" Cože to není po prvý
"Tak je svaž" A svázali mě a Monice ruce dohromady
"Tři-dva-jedna-teď" Někdo nás strčil dolů.
Druhý den všude v novinách a ve zprávách
Dvě dívky našel mladý rybář v řece. Matka jedné z nich se pokusila o sebevraždu a leží v kritickém stavu na J.I.P druhá matka se psychicky zhroutila.
Takže Adélko chtěla si drama máš drama :*
