⬇⬇Jenom prosím přečtěte si prosím to co je na konci ⬇⬇
Pohled Emi E:Lucko tohle je noční můra že jo. L:Bohužel ne tak vstávej jedem domů autobus nám jede zatím 45 minut do stíháme. Když jsme byli připravené tak jsme šli autobus jsme naštěstí stihli za což jsem ráda už chci být u Samíka
Pohled Lucky Je mi jasný že za to může Dominik a to si vypije ale tohle je účel on to chtěl on ví že už nechci zpátky do děcáku a já vlastně ani nemůžu za měsíc mi bude 15 . Upřímně se bojím co na to řeknou rodiče co když si budou myslet něco co není pravda třeba že s tím mám něco společného a vzdají se mě já bych je vlastně i chápala
Pohled Emi E:Lucko už jsme na místě. Mířili jsme rovnou k Lucce domů abychom mohli jed za Samem jak jsme byli už u Miščíků naskytl se nám pohled přesně na to co jsme čekali paní Miščíkou v slzách to samé i pan Miščík což je pochopitelné když mu možná právě umírá syn PM:ďakujem že ste prišli tak skoro tak poďte jedom L:Mami kde je Klára? PM:Bola z toho tak zničená že nikam nechce potrebuje si to urovnať a vyplakať sa L:Dobře Tohle se mi nějak nezdálo ale Emo nebuď tak podezíravá okřiklo mě svědomí. Teď jedeme v Autě a já přemýšlím jenom nad Samem a myslím že nejsem jediná
Pohled Lucky TM: Už sme tu (Recepce=R) L:Recepce mužů se zeptat kde zde leží Samuel Williem Miščík R:Vy ste rodina L:Ano R:Dobre Samuel leží na izbe 322 L:Děkuji mnohokrát Upřímně mě zajímá co furt mají všichni s číslem 322 ? Ale to je teď jedno hlavní je Sam. L:Sam ja na pokoji 322 E:Dobře Když jsme došli před pokoj nahrnuli se mi do očí slzy Otevřeli jsme dveře a viděli jsme Sama napojenýho snad na milion hadiček ,u jeho postele stál doktor Do:Dobrý den E:Jak na tom je?! Do: Nebudu vám lhát je to velice závažné teď vás tady zde na chvíli nechám ale poprosím rodiče aby šli se mnou.
Pohled Emi Najednou slyším jak se za námi otevírají dveře a stál v nich.... Matyáš to je snad poprvé v historii lidstva co ho ráda vidím. L:Ahoj Maty co tady děláš M: Co bys tak řekla Sam je můj nejlepší kámoš tak asi ho tady nechám ne?
Mezitím co si tam ty hrdličky povídali tak já seděla vedle Samovi postele a doufala že ještě někdy uvidím jeho úsměv jeho nádherné modré oceanové oči. Už teď se mi po něm stýská ještě jsme tam chvíli seděli a pak přišel doktor
D:Už musíte jít náštěvní doba už skončila L+M+E:Dobře nashledanou
Šli jsme najít Lucčeny rodiče když jsme je našli jeli jsme domů
#V Autě#
Pohled Lucky
Když jsme jeli domů někdo z nás nemluvil což je vcelku pochopitelné já si radši četla knížku byli jsme u zatáčky když se v tom na nás vyřídil kamion bohužel jsme nestihli nějak uhnout kamion do nás naboural už se mi začalo jenom mlžit před očima......
Poznámka autorky- pokračuj
Poznámka autorky- jsi si jistý/á že je konec?
Poznámka Autorky-Zkus ještě chvíli
Když v tom najednou se mi otevřeli oči viděla jsem rozmazaně snažila jsem si vybavit co se stalo kamion-náraz-křik-tma to si pamatuji konečně jsme viděla normálně no teda spíš bohužel viděla jsem kolem sebe Emču ta měla všude krev to stejné vlastně i ostatní koukla jsem se na sebe no já unikla smrti o vlásek jak jsem se lekla kamionu pustila jsem knížku kterou jsem četla tak knížka mi spadla na hruď v té knížce byl teď zabodnutý střep nebýt knížky jsem už s mými pravými rodiči no naše auto vypadalo hrozně já měla zaklíněnou nohu mezi sedadlem a zemí ale teď mi došlo jak se tohle může stát tohle nemůže být náhoda prostě nemůže počkat možná si vybavuji obličej řidiče já vím mic jsem se nedívala ale něco si pamatuji někoho mi ten obličej připomíná byl to....
...Dominik ano byl to on tohle si s ním vyřídím ten vtek mi dodal sílu podařilo se mi vyprostit nohu vzhledem k tomu že jsme jeli po víceméně polní cestě kterou skoro nikdo nepoužívá o to vím mi to dodalo že tohle není náhoda. Byli jsme nedaleko od města máme školu vím jak tohle mužů zastavit to řešení celého děje je....... moje smrt vím kam mám jít běžela do města vzhledem k tomu že už je 21:45 už skoro nikdo nebyl venku šla jsem k té budově k.... sklad sebevrahů tam tohle mužů vše skončit. Už konečně vidím komín budovy kterou hledám už jsem skoro u ní už jsem u ní a vidím ty schody které jsou vysoké tak 15 metrů naštěstí je tady nějaký výtah vím že v autě žijí vím že pro mě brzy přijedou vím že všichni budou v pořádku už jsem úplně navrchu tak nejdřív se pomodlím a napočítám do desíti pak skočím 1...2...3...4...5...6..7..8..9..9,5..9,75..10 zavřu oči už jsen cítím jak padám ten vzduch proudí proti mě už je brzy konec celkem se i těším když v tom najednou
Ucítím ja mi škubne ruka a zastavím se já nepadám otevřu oči kouknu nad sebe a vidím............. Vituu?
V:Lucku co to doháje děláš? L:Vitoo prosím nech mě jít*má v očích slzy* V:nenechám L:ale já nechci aby se někomu něco stalo už chci mír a jestli tě poslal Dejzr tak už mě nechte dosáhl toho co chtěl už nechci žít V:Dejzr mě neposlal chci ti pomoct
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Vitta mě vytáhne za ním V:Lucko neboj nikomu se nic už nestane postarám se o to schovám tě budu se o tebe starat a s Dejzrem už nejsem uvědomil jsem si vše omlouvám se dobře L:Dobře tak tedy děkuji Vitoo V: Vy dva jste prostě 𝙋𝙎𝙔𝘾𝙃𝙊 𝙎𝙊𝙐𝙍𝙊𝙕𝙀𝙉𝘾𝙄
Tak toto je konec této knížky ale nezoufejte bude druhý díl teda jestli chcete doufám že se vám knížka líbila děkuji za veškerou podporu za to že jste to četli za každou hvězdičku sledování koment neskutečně si všeho cením
Chtěla bych poděkovat vám všem (nechci tady nikoho abych na někoho z vás nezapomněla) tak i mé kámoše díky které vůbec píšu Emusak12345 prostě jste nejlepší strašně moc děkuji mám vás ráda
Tato kniha byla Se začala psát v- 27. Března 2020 dopsána-28. září 2020
