"běžný" den

8 1 0
                                    

Je 9:00 hodin ráno a Marinette si šila nový kabát. 

,,Dnes to musím dodělat, přísahám! Huh? Co se to dole děje?"  řekla si nechápavě pro sebe.

Sešla dolů, a viděla tam shozenou skleničku s nedopitým mlékem. ,,Currie, c to vyvádíš?! Polila jsi celou kuchyň!" 

Po bezcenném mluvení na její kočku Currie si řekla, že by to mohla jít uklidit. 

,,Currie, lekla jsem se.." zakoukala se na kočku.  

,,Jé, proboha, VŽDYŤ JÁ ŠIJU, NO NIC MUSÍM RYCHLE JÍT, MUSÍM TO MÍT DO ODPOLEDNE HOTOVÉ PROTOŽE JDEME S KAMARÁDKOU DO KINA!!" 

Jakmile toto bezcenně řekla na svou kočku, utíkala do pokoje. 

Odbyly 4 hodiny a Marinette si zkouší svůj nově ušitý kabátek. ,,Myslím, že mi sedí dobře!"  odřekla radostně a poskočila si. 

,,No a teď musím spěchat ať nepropásnu kino!"

cestou viděla pár který vezl kočárek s dítětem. Avšak když se koukli na museum Louvre, nepovšimli si, že jejich dítě se zadusilo tak moc, že nemohlo ani kašlat. Marinette si toho všimla hned po pár vteřinách, a tak běžela za párem a ihned jim řekla že se jejich dítě dusí, a jakmile se podívali, zakřičeli ,,UDĚLEJTE S NÍM NĚCO" 

Marinette si řekla že je podivuhodné že rodiče nezachránili dítě sami, ale v tu dobu neměla jinou možnost, a chtěla pomoci. Jakmile si chtěla vzít dítě do ruky , pár i s kočárkem a dítětem se rozplynul v popel který odvál lehký vítr.

,,co to bylo?!" udivila se Marinette. ,,to... je jako sen?.. neboo...jsem asi ějak nervózní?pff nesmysl. Nechápu to. Když ale co to teda moh-" v tom ji zaskočila starší paní. ,, jste v pořádku? že si tu povídáte sama pro sebe"

,,Já? no jo, ja jsem v pořád- heele , že vy jste nějaká další iluze cooo?" Marimette začala podezírat starší paní, a u toho ji směšně okoukávala.

,,CO PROSÍM? PŘIJDU VÁM JAKO NEREÁLNÁ?" zeptala se starší paní Marinette.

,,Ne to vůbec ne já se moc omlouvám já, já-" v tuhle dobu vůbec nevěděla co dál říct.

,,No víte, já jsem Marinette" pousmála se a nastavila paní ruku, na poznání. 

,,Počkej dívenko, tu máš takový dopis, přečti si ho doma, v klidu, hlavně ne před nikým!" řekla tajuplně starší paní. 

,,Jistě!, tak já jsem  Ma-Marinette" podala jí ruku. Paní se opět rozplynula. 

,,Co to má znamenat? Kdo to byl..? byla mi nějaká povědomá, jako moje prababička" pousmála se.

,,Ale poád nechápu co to je, BOJÍM SE TOHO!"

Dostali jste se na konec publikovaných kapitol.

⏰ Poslední aktualizace: Sep 17, 2020 ⏰

Přidej si tento příběh do své knihovny, abys byl/a informován/a o nových kapitolách!

Beruščí superhrdinkaKde žijí příběhy. Začni objevovat