Jako Stíny

22 2 5
                                    


Měla jsem těžké tělo, horké slzy mi stékaly po tvářích a řetězy dál a dál těžkly na mých končetinách. V sedě jsem se zaklonila.

Chlad a temnota mě objali a bolestný pocit bezmoci mi vystřeloval do konečků prstů a tlačil mě v hrudi.

Ale byl to příjemný pocit. Cítila jsem, jak už pomalu nic necítím.

No a tehdy se do nekonečné tmy začala vpouštět bolestně chladná voda. Jako by do mě vletělo tisíce žiletek, ale neměla jsem sílu křičet, pouze zavřít oči a čekat.

Pamatuješ?

Tehdy mě opatrně objali silné stínové ruce, na krku jsem ucítila lehké šimrání jemných vlasů vonících po podzimu, ale ta jediná věc, která mě opravdu překvapila, bylo tvé teplo.

Nebylo to teplo, které si někdo představí, jako náhražku ve snu, ale takové, které vás svou vřelostí a pravostí překvapí i za plného vědomí.

Ten večer jsi mě zachránil.

Původně jsem se chtěla... Nechtěla probrat, proto jsem polykala vícero prášků na spaní. Ale ty jsi mi v tom zabránil, skoro jako bys o tom věděl.

Ale jak bys mohl? Byl to jen sen a tys byl v ten okamžik jen stín ve snu.

A proto mě tak ten sen děsil.

Nebyl jsi výplod mé fantazie.

Měla jsem proto jedinou otázku; Kdo jsi?

--------------------------------------------------------------

Okey, tady je další ukázka zrovna aktuálního příběhu!
-P.S. Pardon, že nejsem aktivní snad nikde, teď mám spěch ve škole :D *poslední.... Celej život xd*

Dostali jste se na konec publikovaných kapitol.

⏰ Poslední aktualizace: Sep 28, 2021 ⏰

Přidej si tento příběh do své knihovny, abys byl/a informován/a o nových kapitolách!

Ukázky mých nových příběhůKde žijí příběhy. Začni objevovat