Tomione Drabbles

Království (au)

Mé jméno je Hermiona.
Dříve hrdý občan nebelvírského království, teď zmijozelská služka.
Abych Vás představila s tímhle světem, dělí se na čtyři království :
nebelvír (který nemá zrovna kladný vztah se zmijozelem ale s ostatními má mír)
zmijozel  (který by udělal vše aby ponížil někoho z nebelvírského království, ale pořád dokáží ukazovat city, teda aspoň myslím)
Mrzimor  (takový zlatíčka, všichni je mají rádi) a nakonec
Havraspár  (nejchytřejší království ze všech).

Právě jsem odnášela knihy zpátky do knihovny protože je asi samy uklízet neumí, když jsem narazila do silné hrudě  (dá se říct že moje čelo, ale já nejsem malá!)
Rychle jsem klesla na kolena a prosila o odpuštění, řekněme že ne všichni zmijozelové na mě jsou hodný.
Postava přede mnou se pomalu zvohla a zvedla mi bradu.
Podívala jsem se do těch oči.
A mé zorničky se zmenčily strachy,
Nenarazila jsem jen do nějakého zmijozela.
Narazila jsem do krále, nejmladšího krále všech čtyř království a po smrti krále Nebelvíru Brumbála i nejmocnější.
Slova se mi nechtěli hromadit na jazyku a já jenom klečela na zemi s bradou mezi jeho prsty.
,,kdo jsi?"
Nevěřila jsem vlastnímu hlasu ale odpovědět jsem musela.
,,H-Hermiona pane"
Zkoumavě se na mě podíval a pak zakřičel na nejbližší služku kterou jsem v životě neviděla.
,,příděl jí pokoj vedle mých komnat a obleč jí do lepšího oblečení"
Při poslední části věty se pohrdavě podíval na mé oblečení a odešel.
Služka mi pomohla ze země a představila se jako Rose.

Otevřela dveře teď už asi od mého pokoje a já otevřela pusu v úžasu.
Byl krásný, laděný do zeleneno, stříbrné barvy, nábytek byl laděn ve Viktoriánském stylu.
Rose mezitím přešla ke dveřím které byly na právo od nás a přišla s krásnými zelenými šaty s krajkou v pase a ve výstřihu.
Byly dokonalé a já se do nich zamilovala na první pohled.
,,předpokládám že víš jak obléct šaty tak já půjdu, ráda bych zůstala ale musím jít pomoct do kuchyně" A vyšla rychlým krokem ke dveřím, zamumlala jsem ahoj a šla se obléct.

Šaty mi pasovaly jako kdyby byly ušité jenom pro mé, krásně mi obtahovaly křivky.
Připadala jsem si jako princezna a nemohla jsem se na sebe vynadívat.
,,vypadáš krásně nebelvírko"
Ozval se hlas za mnou a já se rychle otočila a sklnonila hlavu s tím že jsem šla do kleku.
Rychle přešel ke mě a zvedl mě tak abych stála.
,,nechci aby jsi přede mnou klečela" Zašeptal mi do ucha, byl tak blízko že jsem cítila jeho teplý dech na svém krku. A moje stará zamilovanost pro zmijozelského krále, Toma Riddla vyplula na povrch.
Jenom se zasmál mým červeným tvářím a otočil mě směrem k zrcadlu zadami k němu.
Zapl mi kolem krku nardelník ve tvaru hada.
A já zčervenala ještě víc, abych to vysvětlila v kultuře čtyř království když někomu dáte náhrdelník znamená žádost o ruku.

,,ano"

Rychle mě otočil k sobě a políbil mě, okamžitě jsem se zapojila.
Ještě aby ne vždyť mě líbá kluk který se mi líbil už od začátku kdy jsem přišla do zmijozelského království před dvoumi roky.

A takhle vznikla zmijozelská Králova spolu se dvoumi princi, dvojčaty, a o dva roky později i princeznou.