Tomione Drabbles

Vždyť stejně silná jako laska je smrt.

Hermiona už delší dobu věděla že Tom něco plánuje. Ale nechtěl jí o tom nic říct. Jediné co věděla bylo to že to není nic dobrého.
A toho se Hermiona obávala. Protože s velkou pravděpodobností proti němu bude muset bojovat. A nebyla si tak úplně jistá jestli by ho dokázala zabít nebo sledovat jak ho někdo zabije.

Hermionin největší strach se vyplnil. Stála na bojišti, schopná bojovat proti Tomovím vojákům ale ne proti němu. Na to ho až moc milovala. A podle všeho své útoky vždy směřoval vždy někam jinam než byla ona.

Odrazila už pátého vojáka který na ní zaútočil když slyšela Harryho výkřik. Okamžitě se na něho otočila. Harry byl naštěstí v pohodě ale Tom už ne.

Na jeho ruce viděla rukavici nekonečna se všemi šesti kameny.
Chtěla na něho taky začít křičet. Možná by ho dokázala zastavit. Vždyť láska je stejně silná jako smrt. Ale bylo pozdě.
Tom už lusknul.
V té chvíli nepřemýšlel nad ničím. Maximálně nad tím jak se stane nejmocnějším mužem v galaxii a Hermiona bude stát po jeho boku.
Jenže jeho plány se zbořili když viděl Hermionu jak se rozpadá. V jeho hlavně bylo slyšet jen opakované ne. Takhle to nemělo jít. Hermiona měla jako jediná z jeho nepřátel zůstat naživu. Aby spolu mohli vládnout.
Rozeběhl se k ní. Možná vymyslí nějaké kouzlo které by jí mohlo zachránit jenže než se dokázal pořádně rozběhnout všiml si že nemůže hýbat jednou rukou. Tom by měl být smutný možná i naštvaný kvůli tomu že umírá, když za to může jeho touha po moci. Ale naopak usmál se.
Vždyť láska je stejně silná jako smrt.