osmá kapitola

31 3 6
                                    

Poslední dny toho mám nad hlavu. Kdybych vám měla vyprávět, co se za čerstvých sto šedesát osm hodin událo, nevěřili byste. Včera večer mě Sun-Oh doprovodil až na autobusovou zastávku. Procházeli jsme kolem parku, kde tráva s větrem tancovala a kde stromy stínily oněž slavnostní bál. Když jsem z nenadání do ticha promluvila. „Promiň" Slovo vyklouzlo z mých úst a nechalo chodidla stát. Chlapec na mně pohlédl, sklonil hlavu a mírně se pousmál. Pokračovali jsme v chůzi. Najednou mi ho bylo tak líto, že mé koutky zvadly jako kvítí bez vody. Šli jsme za svitu zahaleného půl měsíčku v po dešti vonící sítí městské architektury. Začala mě zevnitř hlodat má tehdejší slova. Měla jsem chuť je sebrat a vyhodit na míle daleko. Tak, jak konám vždy, když ve mně začne bublat tůňka úzkosti, ale byl tam on.

Sakra, vždycky je tam on!

Pomyslela jsem si a zvedla hlavu do zamračené oblohy.

Tiše jsme se rozloučili za třepotu prochladlých těl. Bylo studené počasí a oba jsme byli v krátkém rukávu zmrzlí až na kost.

Už půl hodiny přemýšlím. Opírám se o dřevěnou komodu a hledím na roh pantů vitráží ozdobených dveří.  Přemýšlím, jak se člověk může tak změnit. Sun-Oh byl dříve namyšlený, sobecký a nečitelný kluk s malými odlesky dobra nad jeho srdcem. Jakoby se, ale poslední dobou ty třpytící zlatavé střípky spojily a stvořily čistou duši. Byla jsem mu vděčná, z nenadání přede mnou stál člověk s úplně novými hodnotami.

Měl by vědět, proč jsem to udělala.

A s touhle myšlenkou udělám gesto hlavou k vyjádření souhlasu a odcházím do zhaslé koupelny.

Po včerejší noci jsem se ráno probudila se silnou rýmou a po dlouhlé době s velkým záchvatem smíchu od srdíčka. Teď mě čeká, ale nemalý problém.

Jak zamaskovat rýmu v práci?

To bude chtít plán! Plán neprošel, mám nemocenskou.

Love Alarm 2Kde žijí příběhy. Začni objevovat