YES or NO? (5SOS)cz

6.díl

*její pohled

"Ashley, už je půl čtrvté. Teď budou všichni zkoumat město a pak se určitě opijou, tak prosím vyřiď všem manažerům, že se to přesouvá na zítřek." zavolám na mou sekretářku.

"Rose, já opravdu nechápu, proč to děláš. Vždyť ty se snažíš ty lidi potopit místo toho abys jim pomáhala." ozve se a Ashley už přichází k mému velikému stoly, který je obsypaný papíry. "A taky by sis tady měla udělat pořádek, když už to teda ZASE přesouváš." abych to vysvětlila, moje kancelář je propojena se zkušebnou, kde rozhoduji o kvalitě skupin, takže můj nepořádek vidí všichni.

Jen zvednu hlavu, abych viděla její mírně naštvaný pohled. Příjde mi docela vtipné, že se mě vždycky snaží přesvědčit, abych jim dala normální šanci. "To ti mám zase vysvětlovat. Dělám to proto, abych si je vyzkoušela. Ten, kdo přijde naprosto v pořádku vypadává, -"

"Ale proč? Protože se neopije? Vždyť ty varazíš zase všechny. Ti, co jsou ještě opilí- ven. Co jsou naprosto střízliví- ven. A ti, co mají zvláštní vlasy- ven. Nakonec ti netůstane nikdo!!!" začíná po mě vyjíždět, ale já vím, o oc se snaží. "NE."

"Co?" nechápe.

"Ne. Uděláme to jako vždy. Ti co jsou střízliví jedou na drogách- ven. Opilí- ven. Mají spoždění- ven. Moc tetování, piercingů a moc extrémní účesy- ven. Neslušné chování- ven. Tohle je můj postup a ty, když jsi sem nastupovala, jsi s tím souhlasila. Ale chápu, že to nechceš udělat, je ti jich líto, ale prostě mi věř, ostatně jako vždy, že vím co dělám a nakonec sklidíme obě dvě ovoce." moje přesvědčovací taktika je u konce, vždy to dopadne stejně. Já ji přemluvím a je vše v pohodě. "A nezapoměň, že jdeme nakupovat."

Ashley je ze mě nejspíš zničená, jen na důkaz porážky zvedá ruce a opouští mou kancelář. Mám vysoké nároky, v práci je skoro pořád a její osobní život za moc nestojí, ale to se musí změnit, o to se postarám:D

 *o 4 hodiny později

 V nákupním cebtru jsme strávily asi dvě hodiny. Teď už jen sedíme v kavárně a stěžujeme si na bolavé nohy. Nakoupily jsme si toho opravdu hodně, ale přece jenom si to obě dvě můžeme dovolit. Ještě asi dvacet minut jsme pomlouvali své kolegy a dohadovali se o různých hudebních skupinách, hlavně teda o One Direction, kteří jsou náš nejnovější úlovek. Ano uznávám, že jsem je před pár dny přebrala svému protivníkovi, takže nejsou tak úplně MŮJ objev, ale teď už jsou moji, mám z toho radost. (ne, že bych se hrozně ráda chovala jako mrcha a přebírala ostatním jejich chovance, ale tohle je moje první krádež a jsem na ni upřímně hrdá) Pak už jsme se s Ashley vidali směr k autu. Neříkám směr parkoviště u obchoďáku, protože moje auto je přes celé náměstí, hold si umím vybrat místo na parkování. Mimochedem musím mít řidiče, sice bych hrazně ráda řídila sama, ale můj věk mi to nedovoluje, bohužel.

Ještě jsme se zastavily pod takovou lampou, byla docela tma, když v tom někdo hrozivě zakřičel. S Ashley jsme se obě naráz otočily za tím zvukem a kousek od nás jsme uviděli tři, ne moment, čtyři kluky, mohlo jim být tak 18, kyždopádně nejspíš zrovna mířili z hospody, kde, podle toho pachu, museli strávit hodně dlouhou chvíli.

"Tebe chci blonscko" ukázal na Ashley kluk s ... vážně? se zelenými vlasy? Ten za ním, vysoký kluk s hnědovlasou kudrnatou hlavou a dolíčky ve tváři, se ho snažil zadržet, no podle mě se mu to moc nedařilo. Opilí mají sílu! Zatímco se ti dva prali, třetí , oříškově hnědé oči, se jim smál (zní to jako to přísloví) a ten čtvrtý se na mě tupě zíral, tak jsem ho zpražila pohledem a s úsměvem řekla:"Já nejsem žádný exponát, na který by ses mohl jen tak dívat. Teda aspoň ne bez zaplacení vstupného." nato jsme se s Ashley začaly smát, protože přesně tuhle větu pronesla ona nějakému pobudovi minulý týden.

Asi jsem toho sexy blonďáka s úžasně modrýma očima naštvala, protože po mně hned vyjel: "Za tebe bych opravdu nezaplatil. Jdi si raději se svou drahou kamarádkou zase nakupovat. Tvoje řemeslo ti určitě musí vynášet sumy."

Moje řemeslo? To jako vážně, tohle slovo se ještě používá?! "Moje řemeslo???" zeptala jsem se s úsměvem "A co si jako tvoje alkoholem naprosto zaslepená mysl myslí, že dělám za řemeslo?"

"Jsi DĚVKÁÁÁÁÁÁ!!!"  vykřikl ten úchyl, až se na nás pár lidí otočilo. Uznávám, že Ashley neměla zrovna vhodné oblečení, ale od děvky to mělo daleko. Tak tohle mě teda vážně dorazilo. I ti dva se přestali prát a ten třetí konečně zmlkl.

"Cože?!?!?! Já se tady nenechám urážet nějakým ubohým klukem." vážně to ve mně vřelo. Nakonec jsem ho už skoro ani nevnímala, začínal mi být ukradený. Mluvil něco o 'své skupině' a že není ubohý a bla bla bla... Až to slovo, to jediné slovo mezi stovkou dalších se do mě zahryzlo. Rose. Podívala jsem se na Ashley a ta měla stejně překvapený výraz jako já. Nakonec se do něho pustila ona. Sice jsem opět byla trochu mimo, ale pak jsem slyšela, jak ten blonďák řekl jméno 5 seconds of summer. Tohle jméno jsem se snažila zarýt si do paměti skoro týden a teď, když jsem ho slyšela, musela jsem prostě něco říct, vždyť se do mě naváží někdo, koho můžu dostat na vrchol a ani si to neuvědomuje, někdy mě ta anonymita vážně štve, ale to brzo skončí. Zkrátka jsem mu musela složit hřebínek:

"Hmmm. Jestliže jste tak dobří, jakto, že jsme o vás ještě neslyšely? Nebo spíš, jaktože o vás NIKDY NIKDO neslyšel? Hm!"

Tohle byla ale nejspíš poslední kapka, protože ho to spíš rozohnilo než uzemnilo. Za to určitě mohl alkohol. Začal na mě házet nadávky, raději si je nechi pamatovat, ale co jsem si zapamatovala, byla jeho věta o sázce. Chápete? Chce se se MNOU vsadit o 10 000Kč. Ano ačkoliv neví, kdo jsem, stejně je to absurdní. Potká na ulici holku a vsází se s ní. Byla jsem ohromená a to i všichni ostatní, dokud se ten s oříškovýma očima navyzvracel. Bylo to nechutně, tak jsme šly, protože takové urážky jsem nechtěla poslouchat. Když jsem procházela kolem blonďáka zašeptala jsem mu:

"Ačkoliv si myslím, že jsi ten největší pokrytec, jakého jsem kdy potkala, tvou sázku ráda přijímám. Takže až prorazíte a budete slavní, najdu si tě, ať budeš kdekoliv." zachovávala jsem  si tvrdý výraz, ale když na mě pak zavolal, že oni prorazí, musela jsem se uchechtnou nad jeho naivitou. Nejspíš ani nevěděl, že jsem konkurz přesunula a že ho tedy čeká nemilé překvapení. Jen doufám, že jestli zítra příjdou, nevyzvrací se na mě.

Když jsme s Ashley už konečně seděly v bezpečí auta, mohly jsme ze sebe všechno dostat. Chtěla jsem začít, ale Ashley mě přerušila "Chci začít!" vykřikla a jelikož to znělo naléhavě, nechala jsem ji. "OMG! Já vážně nechápu, že se s tobou vsadil. Zítra to pro něj bude rána, až zjistí, že nad jeho osudem rozhoduje holka, kterou nazval děvkou!" Když jsme objížděly kolem náměstí, ještě jsme viděly ty kluky jak se sklání nad jejich ubohým zvracejícím kamarádem."Zítra to bude opravdu zábava! Ale nesmíš je hned vyhodit, chci vidět jejich utrápené výrazy. Určitě budou toho blonďáka, myslím, že se jmenuje Luke, probodávat pohledy. Oh! Na zítřek se vážně těším. Máš slovo." Když Ashley domluvila v hlavě mi létala jediná myšlenka. Luke. Nevím, co jsem cítila, na jednu stranu jsem byla tak hrozně naštvaná, vždyť na mě házel všelijaké hnusné nadávky, ale přece jenom byl neskutečně sexy. Ach Bože! Co to se mnou kruci je? Takhle nemůžu přemýšlet, ne o něm. "Halóóó!!! Země volá Rose!" až teprve, když mi začala mávat před obličejem, jsem si uvědomila, že jsem přemýšlela asi moc dlouho. "No tak. Jaký na něj máš názor?" Sakra!

"Zdá se být opravdu milý" řekla jsem ironicky. Ashley vybuchla smíchy, nic nesmí poznat a vlastně ani nemá co. "Zítra si ho vychutnám. Bude mít kocovinu. Jeho skupina ho začne nenávidět. A já se budu tiše smát." uchechtla jsem se. To, co si ke mně dovolil, bylo moc, jen tak mu to neprojde. Jeho oči můžou být klidně ještě víc modré, vlasy blonďatější, úsměv širší, sexy postava vymakanější, prostě ho potopím, jsem rozhodnuta!!!

Tááák! Co si myslíte? Vážně ho tak potopí? Ještě nejsem sama rozhodnuta, co Rose udělá, takže to možná ovlivní nějaké komenty. Další díl zase za 5+votes a povinné komenty!!!! Píšu další story, takže se prosím podívajte na můj profil. P.S.- Co známky ve škole? Bude nějaká trojka? Nebo snad ještě hůř?

Love you♥...