*jeho pohled
Když jsem se probudil, cítil jsem mírnou bolest hlavy. Vedle sebe jsem uviděl hrnek s dost silným kafem, nejspíš Jane. Ostatní ještě spali a tak jsem si myslel, že jsem se vzbudil moc brzo, ale pak jsem se podíval na mobil. "Kurva!" řekl jsem si sám pro sebe. Konkurz začíná za dvacet minut. "Kluci!!! Okamžitě vstávejte! Jaktože si nikdo nenachystal budík? Dělejte máme jen dvacet minut." Všichni byli okamžitě vzbuzení. Jestli to nestihnem, Simon nás zabije.
"Jakto?" zeptal se Mike a přitom popíjel kafe. "Já myslel, že sis chystal budík ty, Luku."
"Já zase myslel, že Ash." řeknu a lítám po celém pokoji.
"Calum byl na mobilu nejdýl." odpověděl Ash a začne hledat oblečení.
"No a? To ty jsi tady ten zodpovědný. Včera jsi toho vypil nejmíň." obhajoval se Cal a taky začal běhat po pokoji.
"Teď je to stejně jedno, musíme si pohnout a jestli to najdem brzo, možná to i stihnem." zařval jsem z koupelny.
Do pěti minut jsme byli nachystaní, už jen najít to místo. Zadali jsme adresu od Simona do GPS v mobilu.
"Kurva!"řekl Cal.
"Co je zas?" přiběhl Ash.
"Je to na druhé straně města, dokonce ještě za městem. Nestihnem to."Calum vypadal, že to chce vzdát, ale to nejde.
"NE! Stihnem to. Já zavolám Ashley, že se možná trochu opozdíme, Ash vezme všechny věci, Calum sežene odvoz a Mike bude říkat písničky na rozezpívání." zavelel jsem a všichni mě poslechli, což je velmi neobvyklé. Hned jsem vzal telefon a našel Ashley. Vyzvánělo to asi pět vteřin. "Lucyino studio šatů, tady Lea, jak vám mohu pomoci?" ozvalo se z druhé strany. Cože? Vždyť toto je číslo, kterým mi volala Ashley, muselo dojít k omylu. "Promiňte, ale toto by mělo být číslo na Ashley." řekl jsem nejistě. "Tak to jste si nejspíš spletl číslo, protože tady žádná Ashley nepracuje. Nashledanou." a stačila zavěsit dřív než jsem stačil něco podotknout. Tohle je průser. Naskládali jsme se do auta a vyrazili.
"Tak co? Volal jsi ji?" zeptal se mě Ash.
"Nedovolal jsem se. Zvedla to nějaká Lea z nějakého studia šatů nebo kosmetiky už ani nevím. O žádné Ashley neslyšela." zdělil jsem ostatním naštvaně. Všichni zasténali, bylo jim jasné, že jsme to projeli. "Omlouvám se. Je to moje vina. Simon mi řekl, abych si nachystal budík a já to neudělal." řekl jsem poraženecky.
"Ne, jestli to chceš na někoho svalit, tak na mě. Jsem nejstarší a měl bych být nejzodpovědnější." přidal se Ash.
"Je to i moje vina." řekli Mike a Cal dohromady. Zasmáli jsme se. Najednou to z nás opadlo, byli jsme zase v pohodě. "Jestli nás nevezme jen kvůli pozdnímu příchodu aspoň budeme vědět, že naše hudba není zas tak špatná. Vždyť si nás přece sama našla a to jí musí chodit miliony návrhů." pronesl jsem.
"To je pravda. Dostali jsme se sem a to už je něco, takže až to u ní nejspíš na sto procent poděláme aspoň to pak zapijem." Řekl nadšeně Calum.
"Tobě to včera ještě nestačilo?" začal Ash a já s Mikem jsme se k němu přidali. "No jo, ty náš malý Calíku Zvracíku!!!!" smál se Mike.
"To se ti ale nijak nerýmuje a nedává to smysl." spustil Cal.
"To říkáš jen proto, že já jsem se včera před těma holkama nevyvrátil!" vrátil mu ránu Mike.
"Možná ses nepoblil před nima, ale já jsem tě moc dobře večer slyšel, jak se v koupelně muchluješ se záchodem." řekl Calum. To už jsme se doopravdy neudrželi a všichni vybuchli smíchy. Za čtrvt hodiny jsme konečně dorazili na místo. Bylo deset minut po smluveném termíně, ale my to nevzdali. Ocitli jsme se na rozlehlé pláni. "Jsme tady dobře?" řekl nejistě Ash. Rozešli jsme se k obrovské budově, která byla široko daleko jediná. Na dveřích bylo napsáno
'Jestli se bojíš zaklepat, nepatříš sem,
jestli klepeš bez zaváhání, nepatříš sem,
jestli jsi chytrý, všimneš si zvonku.'
"To je docela vtipné." řekl jsem a zazvonil. Dveře se se zabzučením otevřely.
Díl je po dlouhé době a trošku kratší. komenty a hvězdičky potěší. Konečně jsem zjistila jak můřu díl někomu věnovat. Kdyby někdo věděl jak mám ksakru zrušit, že tahle fanfikce je pro dospělé, prosím pište do komentů, protože já jsem to tak omylem ozančila a teď to jaksik nejde dát zpátky. Díky vše, co čtou♥
ČTEŠ
YES or NO? (5SOS)cz
FanfictionKdyž se potkali poprvé, on ji urazil. Teď ona rozhoduje o jeho budoucnosti. Dovolí, aby ji soukromí zasahovalo do práce? Nebo se nechá unést jeho zpěvem?