Eldiara: Skrytá tajemství

2. Kapitola - Práce

"Posílá mě Kalseil." Najít hostinec, o kterém se zmínila nebylo, jak se ukázalo, nijak těžké a když zmínil její jméno, ten třínohý vlk se na nic neptal a přinesl mu dřevěnou truhlu zabalenou v šátku. Izafirovi stále nebylo jasné, co ji vedlo k myšlence, že tohle byl bezpečný způsob komunikace. Podle toho, jak se k tomu stavila se zdálo, jakože šlo o nějaké velké tabu a i přes to udělala heslem své jméno. Co kdyby ji někdo slyšel ho říkat? Kdo byl ale on, aby kritizoval její strategický plán. Měl jednu práci a rozhodně se nechystal překračovat žádné hranice. Pořád to v něm ale vyvolalo alespoň dostatek nedůvěry ve vlky okolo, aby si našel nějaké místo, kde ho nikdo nebude rušit, než krabici otevřel.

Její obsah se nezdál jako nic speciálního. Na jedné straně nějaké další peníze, na druhé svazek pečlivě poskládaných papírů. Všechno to mělo ten samý pach, jaký znal už z váčku který mu Kalseil hodila dříve.

Jako první Izafir sebral peníze, které po chvíli nešikovného snažení se dostal pomocí tlapek do váčku a nemohl si pomoci než se sám sebe ptát, jak Kalseil dokázala už jenom to, natož připravit tu kupičku papírů.

Ta byla i tím, na co následně přesunul svou pozornost. Rozbalit ji nebyl problém. Provázek se pod náporem drápku, kterým za něj zespodu zatáhl rozvázal bez jakéhokoliv odporu, jako by byl namazaný voskem.

Na vrchu byla prázdná karta z tvrdého papíru. Když ji sundal a otočil, přivítal ho hrubě načrtnutý obrázek mrkajícího vlka o kterém mohl jen odhadovat, že mělo jít o Kalseil a vedle úhledným, skoro krasopisným písmem krátká zpráva:

'Izafire,
Vidím, že jste přijal mnou nabídku
jsem ráda.
Kalseil'

"..." Izafir na ni pár sekund prázdně zíral. "Huh." Rozhodl se nad tím nepřemýšlet.

Pod kartou nacházel několikrát složený papír. Písmo na něm nebylo o nic méně úhledné avšak bylo o mnoho menší a tón této zprávy byl o poznání vážnější.

'Než začnu s jakýmkoliv vysvětlováním, ráda bych vás upozornila, abyste veškeré tyto zprávy pálil po tom, co si zapamatujete obsah. Na své straně budu vše archivovat, takže pokud budete něco potřebovat, napište si o to a já to pošlu. Veškerá naše komunikace bude od teď probíhat skrze zprávy, jako je tahle. Předejte svůj dopis vlkovi, of kterého jste danou zprávu dostal nebo tomu, od kterého dostanete tu příští. Ke mně se dostane později.
Teď k věci. Ledovou zemi jsem již prohledala, takže první věc, co musíte udělat je vycestovat. Pronajala jsem vám místo v karavaně která vyráží během několika málo dní. Sejděte se s nimi, měli by se pohybovat někde poblíž středu města.
Pojedete přes Fedgar a pak na velkou louku. Tam by vás měli vysadit a vy dojdete do nejbližší vesnice. Ve zdejším hostinci mi můžete poslat další dopis a také se najíst a přespat. Stačí jenom zmínit moje jméno.
Na následujících papírech jsou informace o tom, koho hledáme a co už jsme zjistili.'

Z druhé strany byla načrtnutá mapka ledové země s čarou, která vyznačovala kudy má Izafir jet.

Nechápal, proč to ta vlčice tak komplikovala, když se to celé dalo shrnout v pěti větách, ale místo aby se nad tím zamýšlel papír odložil na stranu a prošel posledních pár listů.

Číst je pro něj bylo poněkud bolestivé. Jak se ukázalo, papírů nebylo hodně, protože by měli hodně informací, ale protože Kalseil měla tendenci jít do extrémních detailů a nějak se při tom stejně kompletně vyhnout jakémukoliv vysvětlení ohledně toho, koho vlastně hledají nebo proč. Dalo by se to shrnout, jako nějaká vlčice okolo čtyř let, která se zničeho nic objevila a nevypadala, že by měla nějaké spojení s kýmkoliv nebo čímkoliv jiným. Jako vlčice bez minulosti.