Říkali mi démon, démon z Volterry.
Neměli by k tomu důvod, kdyby pochopili ten můj.
Můj příběh nebyl pohádka, byl plný smutku, zrady, nepochopení...
To mě změnilo, lidé.
Bála jsem se někomu svěřit, věřit někomu, jediný komu jsem se svěřovala úplně s...
Je to tady. Dnes jdeme zkontrolovat Cullenovy. Ozvalo se zaklepání na dveře. ,, klidně pojďte Demetri, Jane a Alecu." svolila jsem. Všichni vstoupily. ,, Adeline jdu pořešit oblečení. Co si budeš brát na sebe?“ ptala se Jane. Zasmála jsem se. Přešla jsem ke dveřím které jsem otevřela. Místnost byla plná skříní a ostatních úložných prostorů. Jane vstoupila společně se mnou. ,, něco mi vyber Jane a jestli si něco najdeš tak si to klidně obleč" usmála jsem se. ,, můj bože. Děkuji" zašeptala upírka.
Šla jsem za Alecem a Demetrim. ,, co by jsi potřeboval Alecu? " zeptala jsem se. ,, šel jsem sem protože jsem se chtěl zeptat v kolik budeme odcházet" řekl. ,, vyjdeme hned jak budeme oblečení. Musíme totiž vyjít co nejdříve. Počítám že tam půjdeme tak dva dny. To znamená že si uděláme pouze jednu přestávku na lov. Ve Forks lovit nemůžeme kvůli jejich dohodě" dokončila jsem monolog. Alec přikývl. ,, Adeline pojď sem" zavolala mě Jane. Když jsem vešla do mě šatny tak mi Jane dala do rukou moje šedé šaty a šedé balerínky. ,, tohle si obleč, pak že ještě učešu" zatleskala nadšeně. Povzdechla jsem si. ,, mám tohle zapotřebí? " řekla jsem pobaveně.
Nakonec bylo Janino dílo naprosto boží.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,, děkuji" poděkovala jsem. ,, neděkuj a pojď, kluci se chtějí pokochat tvojí krásou " řekla vážně. ,,Jane proboha!" zasmála jsem se. Vždycky mi všichni říkali že vypadám jako princezna ale já jsem si to nikdy nepříznávala. Jane mě přivedla před kluky. ,, jdeme" zavelila jsem dřív než stihl někdo něco říct. Vešla jsem do velké síňe. ,, Aro, Marcusy, Caie my tedy odcházíme" informovala jsem je, oni přikývli.
Vydali jsme se na cestu...
Ve Forks...
Konečně jsme byli v deštivém městečku Forks.
Zastavili jsme v lesíku. ,, Demetri teď je to na tobě" povidla jsem ho. Stopař nasál vůni lesa a ukázal do leva. Běželi jsme a zastavili jsme na malé mítince. Poté jsme šli klidným krokem. Věděla jsem že nás Alice uvidí,věděla jsem že je to nebezpečné a také jsem věděla že se také někomu z nás může něco stát. Před námi se začala ukazovat louka a na jejím konci jsem zahlédla postavy, které o nás zatím nevěděli. Otočila jsem se na naši skupinku. ,, prosím buďte opatrní,,
