Je to už týden co jsem udělala maturitu. A co teď? Kam směřuje můj život dál? Procházím se parkem. Nemám tušení, jaká bude nejbližší budoucnost. Sednu si na lavičku a pozoruju padající listí. Najednou ke mě přiběhne pes. Krásný hnědý pes, nebo snad fena? Donesl mi klacík. Asi chce házet. Ale kde má svého pána? Chvíli si s ním hraju, přetahujeme se o ten klacík. Přišel k nám mladý muž. Sexy blonďák s ďolíčky ve tvářích, krásné hnědé oči a v elegantním černém kabátu.
,, Dobrý den, vrátíte mi mého psa?" řekl mi se smíchem.
,,Ou, omlouvám se, já, já vám ho nechtěla ukrást. Přiběhl za mnou sám." Nevěděla jsem říct. Usmál se na mě a povídá: ,, já se na vás nezlobím. Mimochodem jsem Janek, Janek Linhart. A tohle je moje fenka Zolla." Ladně představil sebe a svého psa. Své jméno řekl jako bych ho měla znát.
,,A vy?" zeptal se obratem. Mám říct své jméno cizímu člověku?
,,Kristýna Popelková, ale všichni mi říkají Týna." Představila jsem se nakonec. Stál tam a koukal na mě, jako na ledovou sochu v létě. Vítr mi rozcuchal vlasy přes celý obličej a sukně ve větru žila svůj vlastní život. Najednou Zolla vyštěkla. Chtěla hodit klacík. Janek přerušil jeho zvláštní pohled na mě a odhodil klacík. Po chvíli mi došlo, že se tady vlastně vybavuju s úplně cizím mužem.
,,No nic, já budu muset jít. Mám ještě nějakou práci" vypadlo ze mě a vydala jsem se dál parkem.
,,Počkej!" doběhl mě Janek: ,,doprovodím tě." A tak jsme šli společně parkem dál.
,,Proč si vlastně šla do parku sama?" zeptal se najednou.
,,Potřebovala jsem přemýšlet. Navíc můj přítel je v práci" řeknu. Ani slovo "přítel" Janka ale nezarazilo.
,,Chodíš často sama přemýšlet?" vyptává se dál. Zamyslím se.
,,Vlastně poslední dobou jo. Přítel je pryč celkem často" řeknu a podívám se na Janka.
,,To asi nebude moc dobrý přítel, když tě nechává často samotnou" arogantně se pousměje. Znervózním. Kam tím míří?
,,Je to dobrý přítel, hodně mi pomohl" obhajuju Lukáše.
,,Takže si s ním z vděčnosti?" ptá se Janek. A dost. Samozřejmě že ne. Ušklíbnu se na Janka a ignoruju jeho otázku. Raději hodím Zolle klacík.
,,Umí nějaké triky?" měním téma.
,,Samozřejmě" usměje se na mě Janek.
,,Bavíme se různými kousky, když je venku škaredě" pyšní se a podrbe Zollu.
,,Ty jsi ale šikovná holka" zašišlám a dřepnu si k ní, abych ji pomazlila. Je fakt nádherná.
,,Vždycky jsem chtěla psa" přiznám.
,,A proč si ho teda nepořídíš? diví se Janek.
,,Nemám na něj peníze. Nemám ani byt a přítel by psa doma nesnesl." zasmutním.
,,Podle toho co tady říkáš, vůbec nechápu proč s ním vůbec jsi" rýpne si Janek. A jsme zase u toho. Musím rychle změnit téma. Nechci se zase bavit o Lukášovi.
,,A ty máš přítelkyni?" první co mě napadne. Tahle otázka ho očividně překvapila.
,,Ne." odpoví stroze.
,,Proč ne?" začíná mě to zajímat. Zamračí se.
,,O tom se bavit nebudeme" řekne tak chladně až dostanu strach. Raději se ho už ptát nebudu.
Chvíli je děsivé ticho. Janek je naštvaný za mou otázku a já se bojím ticho přerušit. ,,Pojď se mnou" přeruší ticho a chytne mě za ruku. Táhne mě někam pryč.
Vede mě k vysoké budově.
,,Kam to jdeme?" zeptám se zmateně.
,,Uvidíš" zahihňá se. Jdeme tou budovou až na střechu.
,,Tak jsme tady" řekne když otevírá dveře na střechu. Panejo. To je nádhera. Nemůžu najít slova. Jen s úžasem pozoruju celý výhled na město. Jsme tak vysoko. Uvědomuju si že se culím jako pitomec.
,,Líbí?" hltá mě očima Janek. Je mi to nepříjemné, ale jsem tak unešena výhledem, že tuto skutečnost ignoruji.
Když se začne stmívat, uvědomím si že už bych měla jít.
,,Janku už je pozdě, budu se muset vrátit domů." řeknu. Koukne na mě a někam jde. Pozorně ho sleduju. Otevírá dveře.
,,Tak prosím, Týno." řekne jemně: ,,No jdeme, ne?" Pár okamžiků zůstávám stát. Vzpamatuju se, usměju se a procházím dveřmi.
,,Doprovodím tě." nabídne Janek.
,,Domů trefím sama, už jsem velká holka." začnu se smát.
,,V noci je město nebezpečné pro samotnou krásnou mladou dívku." složí mi kompliment. Teda myslím.
,,To ti asi nerozmluvím co?" usoudím. Janek zakroutí hlavou: ,,ne to teda ne." Takže se nechám doprovodit.
Projdeme několik ulic.
,,Tak odsud už to dojdu sama" oznámím Jankovi. Podívá se na mě. Asi přemýšlí jestli to myslím vážně.
,,Děkuju ti za zábavné odpoledne. Možná se ještě setkáme." daruji Jankovi úsměv na rozloučenou. Podrbu Zollu: ,,Tak ahoj, slaďouši".
,,Ahoj Týnko" odpoví mi Janek na větu. Zahihňám se.
,,Moc mě těšilo" dodá Janek.
,,Mě taky, ahoj" naposledy odpovím a odcházím pryč.
