❦︎ Zákon smečky - Půlnoc ❦︎

ÚVOD

Z pohledu zrádce

Procházel jsem lesem. Ale nevnímal jsem pachy kořisti ani to, jak mi pod tlapami křupe jehličí a kousek opodál šumí potok.
Ne, mě už bylo totiž všechno jedno. Jediné, co jsem vnímal, byla moje mysl.

Nemohl jsem se těch vzpomínek zbavit, furt se mi přehrávali v hlavě. To všechno bolelo, ten tok radostných vzpomínek. Měl jsem družku, bratra a svoji partu přátel. To všechno jsem měl, ale ztratil...

Ležel jsem na trávě stočený do klubíčka. Moje družka ležela těsně vedle mě a svojí hlavu měla opřenou o můj krk. Byli jsme na našem oblíbeném tajném místečku, maličkém travnatém plácku, obklíčený hustým křovím, které nás krylo před větrem a před tím, abychom byli spatřeni. Kousek odtud byl potůček, a my jsme poslouchali jeho uklidňující šumění. Líně jsem vzdychl.
,,Kéž by tato chvíle trvala navždy." Prohodil jsem po dlouhém tichu.
Roztomile se na mě pousmála.
,,Miluju tě." Zašeptala s hlavou ponořenou do mého kožichu.
,,Já tebe taky, ty moje zlatíčko." Zašeptal jsem a usmál se.

V hlavě se mi přehrála tato vzpomínka, na místo, kde jsme s mojí bývalou družkou kdysi rádi odpočívali. Teď je všechno tohle ale pryč...

Povalil mě na zem a dřív než jsem se stihl vyhrabat zpátky na všechny čtyři, mi na hrudník přitiskl svou tlapku.
,,Vyhlál sem!" Zapištěl můj bratr.
,,Nevyhlál!"Zapištěl jsem na něj nazpět. Vykroutil jsem se mu a naše hra na souboj pokračovala, dokud jsme vyčerpáním nepadli vedle sebe a nezačali se pošťuchovat už jenom slovně.

Tahle vzpomínka s mým bratrem byla už celkem stará, ale to neznamená, že by snad bolela o něco míň...

,,Něco cítím!" Oznámil nám šeptem. Automaticky jsme se všichni zastavili a nasáli pachy kolem nás. A opravdu, byl to čerstvý pach králíka. Doufal jsem, že nám tentokrát neuteče, protože ne všichni byli zrovna dokonalý lovci. Když totiž jste hlídkaři, můžete ve svém volném čase taky jít na lov, pokud vám to Beta schválí. Nebo naopak, pokud jste lovci, můžete se přihlásit na hlídku. Vydali jsme se tedy po stopě králíka a když jsme byli kousek od něj, obklíčili jsme ho. Všichni až na mě, se schovali proti větru a já podle plánu vyrazil zpoza keřů přímo na králíka, který vběhl ostatním přímo pod tlapy. Byla to za ten den naše první kořist, a my jsme si cestou zpět celý veselý povídali, že třeba jednou spolu ulovíme i jelena.

Ty vzpomínky nešli zastavit, ani ta bolest. Bylo to, jako kdyby mi někdo zabodnul drápy do srdce. V jistém smyslu to tak vlastně i je. Vzpomínky se mi míhali před očima jako kolotoč a najednou jako by se úplně zastavili. Moje srdce jako by se v tu chvíli rozdrtilo na malé kousíčky. Nevydržel jsem tu bolest všech těch vzpomínek a tíhu té beznaděje a nespravedlnosti. A tím se zrodilo i mé nové já. Mé nové já, které prahlo po krvavé pomstě a které půjde přes mrtvoly, jen aby se pomstilo. Moje srdce jakoby zamrzalo a já začal vymýšlet plán pomsty...

Ahoj všichni, doufám, že se vám líbí úvod z pohledu zrádce 😊💖
Je to takový 'jak to všechno začalo'
Víc vám prozradím časem 🤫
Typujte do komentů kdo myslíte že to je 😉🥰

Luna 🌌