❦︎ Zákon smečky - Půlnoc ❦︎

KAPITOLA PRVNÍ

Byl další krásný den. V táboře divoké smečky panoval klid a dobrá nálada.
Tráva se ohýbala pod tlapkami psů a sem tam se zahoupaly listy, když se okolo nich prohnal lehký poryv větru. Větve se k sobě nakláněly, jakoby si něco šeptaly, a na obloze vykukoval zpod načechraných mráčků Sluneční pes.

Ležela jsem uprostřed tábora a odpočívala. Ve zlaté srsti mě hřály paprsky Slunečního psa. Všude okolo mě byly příjemné pachy přírody. Pach čerstvé zelené trávy, pach navlhlé hlíny, pach nejrůznějších květin... Cítila jsem, jak upadám do říše snů...

Pohltila mě temnota. Teď by se mi mělo něco zdát, ne? Tak proč kolem sebe vidím jen nekonečnou temnotu?! Cítila jsem, jak se mě zmocňuje panika. Něco je špatně. Koukla jsem se pod svoje přední tlapky, ale neviděla jsem, na čem stojím. Všude byla prostě jen tma. Zkusila jsem popojít. Šlo to, ale vždy, když jsem došlápla, se temnotou rozhléhalo cáknutí. Nasála jsem pach a ujelo mi zděšené zakňučení, když jsem si uvědomila, že všude kolem sebe cítím čerstvý pach krve. Zpozorněla jsem a napnula svaly očekávající každou chvíli útok. Po nějaké době se pořád nic nedělo a já se začala zběsile rozhlížet, ale všude byla jen ta nekonečná tma.
,,Sky..." Ozvalo se najednou, ve všem tom tichu. Vyděšeně jsem sebou cukla. Jaktože to zná moje jméno? Znělo to spíš jako nějaká ozvěna, takže jsem nerozeznala, komu ten hlas patří.
,,Sky..." Ozval se hlas znovu, tentokrát blíž, ale přesto jsem nepoznala, kdo to je.
,,J-je tu někdo?" Zavolala jsem do tmy a přitom se snažila, aby se mi netřásl hlas.

,,Sky!" Zakřičel na mě někdo a já se rychlostí blesku vyšvihla na tlapy.
,,Co se děje?!" Vyhrkla jsem ještě napůl mimo a pohledem spočinula na Bodlině, která mě nejspíše vzbudila. Tentokrát jsem jí za to byla ale vděčná, protože se mi do teď z toho snu ježila srst.
,,Kromě toho, že jsi mě praštila zadkem přes čumák?" Řekla Bodlina na oko uraženě a obdařila mě jejím pobaveným úšklebkem.
,,Jsi v pohodě?" Najednou se na mě dívala ustaraným pohledem. Hodila jsem po ní nechápavý pohled. Začínala jsem být nervózní a když jsem si vzpomněla na ten sen, přejel mi mráz po zádech.
,,Kňučela si ze spaní a tvářila ses hodně vyděšeně..." Vysvětlila mi Bodlina, hned jak si všimla mého výrazu. Překvapeně jsem se na ní podívala.
,,Jsem v pohodě, jen jsem měla špatný sen." Odpověděla jsem a nahodila falešný úsměv. Chtěla jsem si tím být tak jistá, jako když jsem to teď řekla tím tak sebejistým tónem. Chtěla jsem tomu věřit. Ale nemohla jsem. Něco mě nabádalo, ať to jen tak nehodím za hlavu. Navíc, ten sen byl až moc živí. Rozhodla jsem se, že si o tom později promluvým s Bouří.
,,Proč si mě vlastně budila?" Zeptala jsem se Bodliny. Chtěla jsem co nejrychleji změnit téma. A kdo by se mi taky divil? Tahle situace už začínala být nepříjemná.
,,Jasně, promiň." Nervózně se na mě usmála.
,,Alfa bude za chvilku svolávat smečku k jídlu a hned potom spolu máme jít na hlídku" Sdělila mi.
,,Dobře." Řekla jsem jen, už napůl cesty k Bouři.

Doufala jsem, že mi Bouře neřekne, ať to hodím za hlavu. Sama měla přeci taky tyhle divné sny a pak...se objevil zrádce. Ne, na Brízu teď myslet nebudu! Ale...co když je můj sen taky něco jako předpověď něčeho zlého? A jak by se to týkalo mě? Zamračila jsem se. To poslední, co by tato smečka chtěla, je další zrádce.

Ani jsem si nevšimla, že jsem skoro u cíle, a tak jsem do Bouře málem narazila.
,,Ahoj Bouře!" Pozdravila jsem.
,,Ahoj Sky." Odpověděla Bouře s úsměvem.
,,Potřebuju s tebou mluvit. Máš chvilku?" Zeptala jsem se s vážným výrazem. Bouře jen kývla na souhlas a v očích se jí zaleskla zvědavost. Bouři nejspíš došlo, že to nebudeme řešit uprostřed tábora, a tak jsem jí nemusela nic vysvětlovat, když jsem mířila pryč z tábora. Bouře šla za mnou a když jsme si byli jisté, že nás někdo neuslyší, zařadila se vedle mě.
,,Co se děje, Sky?" Zeptala se s ustaraným výrazem, ale nedokázala zamaskovat zvědavost v hlase.
Nadechla jsem se a spustila.
,,Dnes jsem usnula a zdál se mi sen. Ale nebyl to normální sen. Byl děsivý a až moc živí. Něco bylo špatně. Všude okolo mě byla jenom temnota a čerstvý pach krve, která tam nikde nebyla." Bouře vypadala, že o tom přemýšlí. Pak se na mě otočila.
,,Co si o tom myslíš?" Zeptala se mě.
,,No...nevím. Na to jsem se chtěla zeptat já tebe. Ty jsi přece taky měla tyhle sny." Odpověděla jsem trochu zmateně.
,,Ano, to měla. A víš, jak to skončilo." To jsem si bohužel pamatovala moc dobře.
Na šílenou fenu, která unesla mě a moje sourozence a málem nás zabila, se jen tak zapomenout nedá.
,,Myslíš, že můj sen byl něco jako tvoje sny? Předpověď něčeho zlého?" Zeptala jsem se narovinu. Bouři se v očích mihly obavy.
,,Je to možné, ale i kdyby, tak nevíme, co to znamená. A jestli se to zdá tobě, tak s tím budeš mít nejspíš něco společného." Vyřkla Bouře slova, kterých jsem se tolik obávala.
,,Ale může to být samozřejmě i obyčejný děsivý sen." Dodala ještě Bouře, s nadějí v hlase. Jen jsem kývla.
Obě jsme tomu ale nevěřily. Tomu, že je to jen obyčejný děsivý sen. A obávaly jsme se nejhoršího...zrádce.
,,Budeme muset být ostražití." Dodala ještě Bouře, než jsme zamířily zpět do tábora.

Potom, co se všichni psy v táboře najedli, jsme se s Bodlinou vydaly na hlídku.
Jehličí nám křupalo pod tlapkami a k uším nám doléhal vzdálený šum potoka. Slunečního psa na obloze měla zachvíli vystřídat Měsíční psice.

Neustále jsem musela myslet na ten sen. Co když se objeví další zrádce? Kdo by to byl? Jak to bude souviset se mnou? Co když ten zrádce zabije někoho, koho mám ráda? Co když zabije mě? Co když je mi předurčeno, abych toho zrádce odhalila? Ale co pak s ním? A byl by to on nebo ona?
Tok myšlenek mi zcela zaplavil mysl. Moc otázek, ale žádné odpovědi. Vždyť tu ještě ani žádný zrádce není, tak co blázním?!
Tok myšlenek mě doplavil až ke vzpomínkám na Brízu. Na tu zrádkyni, která nás málem stála život, a která to všechno dělala jen kvůli...pomstě? věrnosti? To vlastně nikdo kromě Bouře přesně neví.
Uplynul od té doby už nějaký čas, ale Sky to měla přesto ještě stále živě v paměti.
Moc dobře si pamatovala na ten okamžik, kdy stála celá vyděšená na kraji útesu. Jak po ní fena se šílenstvím v očích skočila, a Sky nezbývalo nic jiného, než zacouvat, aby jí zrádkyně neprokousla hrdlo. Jak padala, a pak najednou narazila na kámen. Dál si už nic nepamatovala.

Dřív, než se stihla přihnat další vlna myšlenek, jsme dorazily do tábora. Bodlina šla podat hlášení Alfě a já mezitím šla do doupěte hlídkařů, říct dalším dvoum psům, ať se připraví na hlídku. Jelikož už na obloze zářila Měsíční psice, rozhodla jsem se, že už půjdu spát. Lehla jsem si tedy v doupěti hlídkařů na svoje místo a moje myšlenky mě po chvíli ukolébaly ke spánku.

Ahoj všichni, jak se vám líbí první kapitola z pohledu Sky? 😊
Hrozně se omlouvám, že mi to trvalo tak dlouho, příště budu vydávat častěji. 😅🌹
Každopádně, mám na vás otázku:
Chcete každou druhou kapitolu
z pohledu zrádce, nebo to mám dělat jen občas? 😏❤
Pro další kapitolu z pohledu Sky jsem si pro vás připravila překvapení!😘🤩
A hrozně moc díky všem čtenářům, ani nevíte, jak si vás vážím!😍🥰

Luna 🌌