PEVNOST

O ZEMI ÉLLAD

Země Élland je veliká a rozlehlá. Na jihu ji ohraničuje hustý Hvozd, ve kterém žijí lesní mužíci,potomci lidí ze země Éllad a lidí ze země za duhou. Na vychodě je země Éllad pustá a mraziv. Je tam skalnatá pustina a věčná zima, jaro a léto tam trvá dohromady čtyři měsíc. Žije tam hodně stvůr a málo lidí,a ta hrstka, která tu vydržela,se uzavírá v nepřístupných skalních obydlích. Divoké skály pak pomalu přecházela ve vysoký horský masiv,tak strmí,že jej ještě nikdo krom strážce stezkynepřekročil, a tak nehostiný, že se ho nikdo ani neodvážil přeletět na koni létavci ze stájí paní Heduwig,proto lidé ze země Éllad nemají tušení, co se nalézá na druhé straně Dankradu. Západní břehy Élaladu omývá moře. Zem je  tu bohatá a úrodná,s hájíovocných stromů a s žírnými pastvinami. Muži této země se však ještě nenaučili stavět velké koráby,a proto se plaví jen na rybářských bárkách při pobřeží a na obzoru pro ně končí svět. Sever země Éllad je hornátý a zrádný. Hory mezi sebou skrývají žhavé pouštěa skalní bludiště,a tam někde na vysoké skále hrad Loren, z jedné strany chráněn jezerem a z druhé labyrintem.

Ve vnitrozemí jsou mírně zvlněné roviny,je tu více lesů než polí a žije tu mnoho lidí. Uprostřed těchto plání stojí dva hrady. Od jedoho k druhému se dá dojet za den a noc. Ty dva hrady postavili před věky dva bratři Udi a Már a jména hradům zustala, i když na bratry si málokdo pamatuje, a málokdo si pamatuje i to, že Udi A már se zprvu velmi milovali a potom se stejnouměrou nenáviděli, a žev bojích, které spolu vedli, padlo mnoho lidí. Těch válek bylo tolik že to pobouřilo samotné bohy. Rozhodli že když tak baží po válce,země Éllad se ikdy nedočká klidu, protože krev Udova a márova se nikdy nesmíří, ale nakonec si je Udi mnoha oběťmi naklonil a bohové zmírnili svou sudbu. zemi Éllad přinést mír jen král z Udova rodu s jedenácti nejlepšími muži z celé země,ale né dřív, dokud se nenalezne Wannův meč a Udův hrob. Wanne byl mladý polobůh, který zahynul v poslední bitvě svedené bratry Udem a Márem, v níž padli i oni dva, a jeho meč se tenkrát ztratil a nikdo jej už nikdy nenalezl, i když mnoho potomků krále Uda sjezdilo celou zemi, aby meč našl. Poznenáhlu se zapomělo i na věštbu bohů, i na Wanna a jeho meč, ale nenávist mezi rodem Miltidů, který vešel z  Uda a jeho posledním synem je král Gudleifr, a mezi rodem Kúnů, který se odvozuje od Mára a jehož posledním výhonkem je král Widualt,trvá dál.

    Blíží se však čas,kdy se slova  bohů naplní,protože králi Gudleifrovi bylo při narození předpovězeno, že s jedenácti muži sjednotí Éllad, ale tato věštba se zdá lidem nepravděpodobná,protože král je od narození chromý. Jen málo starých a moudrých lidí že věštby neklamou a že se stane zázrak, který postaví Gudleifra na jeho chromé nohy.

Mezi hrady Udi a Márem teče úzká říčka a říká se jí Stříbrná. Vine se lesem, kam málo kdo vkročí, a po jejím břehu vede sotva znatelná cestička. U stříbrné stával kamenný dům krásné vdovy Amalbergy a v tom domě se narodil první družník krále Gudleifra, jeden z předpovězených jedenácti, Sian Hnědooký, kterému později říkali Sian s podkovou. Ve stejnou chvíli, kdy spatřil Sian světlo světa, dala v  lese nedaleko odtud divoká žena, která ve dne vypadala jako člověka v noci jako rys, život Dangrunovi Zadumanému,který měl se Siamem společný osud. Setkali se, když jim bylo jedenáct let. Jejich příběh začal ve chvíli, kdy vojáci krále Widuwalta v táhli do lesa, kterým prtoéká říčka Stříbrná a který tvoří hranici mezi územím Kúnů a Miltidů, aby pomstili útok krále Gudleifra.