Jedna velká lež

Chapter Nine

Nejdřív jsem nevěděl jak to mám provést. Přece jen, Malfoy Manor je velmi dobře chráněn, a tak zajisté nebude snadné se do něj nepozorovaně dostat.

Bylo několik možností jak se tam dostat, každá horší než ta předchozí. Je nesmyslné a nebezpečné, aby jsem se tam pokoušel dostat sám. Malfoy Manor je nedobytný hrad, ale nějak se tam dostat nepozorovaně musí.

Nakonec jsem se rozhodnul požádat o pomoc Toma. Nebyl jsem z toho nadšený, ale moc jiných možností mi nezbývalo.

Sbalil jsem si vše potřebné do tašky, kterou jsem očaroval tak, že má bezedné dno. Tom už mojí návštěvu očekavál, ještě štěstí že umím vyčarovat patrona, zasmál jsem se v duchu.

Vše bylo připraveno a já mohl vyrazit. Zhluboka jsem se nadechl a tiše vyslovil "Raddle." Další věc co vím, stojím uprostřed barevné zahrady a skáče na mě fialový pes.

"AH!" S křikem jsem se skácel na zem pod vahou toho 'psa'. Začal mi s chutí oblizovat obličej, nemohl jsem se jak bránit, protože moje tělo bylo uvězněno pod jeho vahou. Mohl jsem jen smát a snažit se toho psa donutit mě přestat olizovat.

"Piper! Slez dolů z Hadriana!" Ozval se, k mé úlevě, přísný hlas. Ten pes, ahem Piper, okamžitě ze mě slezl a rozběhl se za majitelem toho hlasu.

"Ahoj, Hadriane." Objevila se ruka před mojím obličejem a já ji s radostí příjmul. S Tomovou pomocí jsem se vyšvihnul na nohy.

"Proč ten pes je vždy tu když se tady objevím?" Zamračil jsem se na Toma, který očividně se snažil nesmát. Jeden pohled na můj obličej a Tom se začal smát na celé kolo.

"Vážně?"

"Promiň Hadriane, ale Piper si tě prostě jen oblíbila!" Nevině se na mě usmál, stále se snažíce přestat smát jak idiot.

"Radši pojďme dovnitř. Máme docela dost práce." Nečekal jsem na Toma a prostě se vydal do Raddle Manor. Vchodové dveře se opět sami otevřely dokořán, s třísknutím zase zavítajec za mnou a Tomem, který jen tak tak stihl projít.

Tom se mnou srovnal krok, navádějíc mě směrem do jeho pracovny. Tomova pracovna se vůbec nezměnila od mojí poslední návštěvy, ani smítko nebylo na jiném místě, bylo to děsivé.

"Hadriane, tvůj vzkaz nebyl moc informativní. Proč si se mnou potřeboval mluvit?" Přímo k pointě, to jsem měl o Tomovi asi nejradši.

"Ano, za to se omlouvám, ale je to moc složité to vysvětlit jen přes patrona." Dopadl jsem na židli naproti Tomovi, už teď jsem se cítil vyčerpaný a to jsem ani ještě nic neudělal.

"Našel jsem svého druha."

Tom se na mě divál s údivem, "Jak? Tvůj druh by měl o sobě dát znát až někde za dva roky!"

"To jsem si myslel taky, ale ukázalo se že si prošel tím stejným jako já..." Na chvíli jsem se odmlčel, nechal jsem to Toma vstřebat než mu řeknu zbytek."Mým druhem není nikdo jiný než Draco Malfoy."

"Draco Malfoy? Jseš si jistý? Narcissa neřekla, že se něco děje." Tom se mračil, evidentně se zdráhal mi to uvěřit. Ani se nedivím Narcisse že to neřekla, taky bych se bál něco říct, když mám za manžela magora.

"Jsem si jistý Tome. Podstoupil jsem rituál-"

"Cože?!"

"-který mi pomohl určit kdo je můj druh. Sice jsem poté musel týden odpočívat, ale stálo to za to." Ignoroval jsem Tomovo rozhořčené mumlání, gestem jsem jen naznačil ať mě nechá laskavě domluvit.