Finnian Walsh se nikdy necítil sám. Pokaždé když potřeboval ujistit, že stojí za to držet hlavu nad vodou a nevzdávat urputný boj sám se sebou, stačilo se jen otočit na druhý bok nebo vytočit číslo na pevné lince v kuchyni.
Jenže jednoho dne bylo v...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
○
XXVI. III. MMIV
○
,,Když se to vezme kolem a kolem, příteli," pronesl Alby vážným tónem, nepřestávajíc žmoulat kus papíru, který ještě před hodinou býval dozajistou vstupenkou do společnosti akademiků jejich almy mater. ,,Tak tvoje teorie o možné posthumanistické společnosti není až takový nesmysl. Nekoresponduje sice s možnostmi které dnešní věda přináší, ale jsem si jist, že v budoucnu by tvá lehce dystopická teorie úspěch sklidit mohla."
Druhý chlapec, který byl po celou dobu trvání Albyho monologu myšlenkami o půl hodiny napřed a o dobrých pár kilometrů vzdušnou čarou jinde, pouze nepřítomně přikývl a dál mlčky razil cestu skrze houfy tlačících se turistů. V tuhle dobu nebyli turisté v okolí Wicklow žadnou raritou - město na cizince dýchalo poklidnou atmosférou irského venkova a místní lidé doslova překypovali pohostinou náladou, která dodávala tomuto malebnému místu ještě větší atraktivitu. Ale i přes jakousi každoroční repetitivitu těchto vln zahraničních obdivovatelů Irska, si na ně Finnian nedokázal navyknout a tak se velmi často některému z nebohých cizinců, který se čistě náhodně ocitl ve směru studentovy cesty, dostalo spršky nesrozumitelných irských nadávek.
,,Víš Finne, občas si pokládám otázku jak můžou lidé žít bez znalosti elementární chemie. Vždyť to ti v životě zůstává tolik nezodpovězených otázek." promluvil Alby znovu, když zahnuli do zapadlé uličky, která většině obyvatelům sloužila jako účinná zkratka a unikli tak ruchu centra.
Finnian nic neřekl, nic nepotvrdil ani nic nenamítl, poněvadž věděl, že pokusit se jakkoli odporovat tomuto zarytému chemikovi, by byla pouhá ztráta tak moc drahoceného času. Hovory o strádáni v životě bez znalosti, podle Albyho elementární, chemie absolovoval Finnian více než by si přál a tento slavnostní den si nehodlal zničit vyhrocenou situací mezi ním a jeho nejlepším přítelem.
,,Ale mnohem fascinující a zajímavější otázka je, co na tobě vidí ta tvá Laoise Byrne."
Finnian se srdečně zasmál této až komicky podané otázce a věnoval svému kamarádovi pobavený pohled. ,,Abych pravdu řekl, taky se jí na to často ptám."
,,Víš," pokračoval Alby zcela klidně a naprosto seriózně, jako kdyby opět stál na pódiu před stovkami světově uznávaných vědců na sympoziu v Londýně a přednášel o teorii, která se zrodila v jeho hlavě. Ten den, i přesto, že Finnian o vědě věděl asi tolik kolik Alby o žurnalistice, tam celé ty tři hodiny klidně seděl a s nadšením vepsaným ve tváři, přihlížel jak se jeho nejlepšímu kamarádovi plní dětský sen. Tenhle a mnoho dalších podobných okamžiků bylo to, co mezi nimi utvářelo to zvláštní a svým způsobem i unikátní pouto, plné bratrské lásky a nehynoucího obdivu k prácj toho druhého.
