The Best Of Both Friends♥

•13• "Mom? Father?"

*Valerie*

Bylo teprve půl 10, když někdo zvonil. Bože, nechce se mi tam! Který debil to může být?! Znovu se ozval zvonek, zakřičela jsem a unaveně vstala, šla jsem po schodech a zase ten otravný zvuk zvonku. "Už jdu doprdele!" křikla jsem a vrávovanou chůzí jsem došla ke dveřím. Otočila jsem klíčemi a někdo silně otevřel dveře. "Mami? Otče? C-co tu děláte?" překvapeně jsem se zeptala. "Pustíš nás dovnitř nebo nás tu necháš čekat? Už tak jsme dlouho čekali, než vstaneš, Valerie." řekl přísně otec a složil si ruce na prsou. "No, tak, Herolde." uklidnila ho matka a já se v duchu zasmála.

Sakra, nemůžou vidět ten nepořádek. "A .. proč jste doma tak brzo? Měli jste přijet až za 4 dny!" zeptala jsem se naštvaně a také si složila ruce na prsou. "No snad nás nebudeš vyhánět z našeho vlastního domu. Okamžitě nás pusť dovnitř! Říkám ti to naposledy, Valerie! Pusť nás dovnitř!" křičel už otec a rozepínal si kabát.

"Doufám, že tě aspoň trefí." zašeptala jsem a byla ráda, že to neslyšel. Snad. Udělala jsem krok dozsiu a otec víc otevřel dveře. Stáli jsme na chodbě. "Super, čisto. Jsem pyšná, Val." řekla matka a já se zamračila. Nebude moc ráda, až vstoupí do obýváku. Otec na mě hodil kabát s pomyšlením, že mu ho mám pověsit. Otráveně jsem ho hodila na věšák. Otevřeli dveře do obýváku a matka si zakryla oči a začala brečet. "Tak tohle jsi Valerie doopravdy přehnala! Co jsem ti říkal?! Žádné večírky! Narozeniny jsi měla slavit někde v normálu! Ne žádná párty! Kdo jsou ti spící lidé?! Valerie, mluv!" křičel na mě neustále otec a nakonec mi dal i facku. Chytla jsem se za bolavou tvář a se slzami v očích řekla: "Neměli jste jezdit tak brzo! všechno jste zkazili! Máti mi to dovolila!" zakřičela jsem na něj a on se podíval na matku.

"Ty jsi jí dovolila uspořádat večírek?!" naštvaně se ji zeptal. Ona jenom špitla a mluvila ke mě: "Nedovolila jsem ti tu tolik lidí, víš přesně, na čem jsme se domluvily a zase jsi to pokazila!" a otec se přidal: "Jsi k ničemu,Valerie! Ve škole propadáš, kouříš, piješ. Je ti teprve 18! mimochodem, všechno nejlepší! Jde to s tebou čím dál tím víc z kopce! Jenom klameš!" křičel pořád otec a mě se zase do očí nahrnuly slzy. Ale nebudu přece kvůli němu brečet. Utřela jsem si slzy a sledovala, jak jde otec do pracovny. Asi si chtěl zase nalít whisky.

"Tak tohle je konec. Máš doživotní zákazy chodit někam na párty! Já tě přetrhnu, ty krávo malá! Co si dovoluješ, aby mi někdo lezl do pracovny. Jsi ty vůbec normální?!" uslyšela jsem otce křičet z pracovny. S matkou jsme stála v obýváku. Všude kolem nás pospávalo ještě pár lidí, kteří asi netrefili domů nebo vůbec vzdali někam jít. Uviděla jsem otce, jak někoho táhne za límec z jeho pracovny. Někoho s trávou v puse. Byl totálně zhulený. Vůbec nevěděl.

"Tak za tohle nedostaneš už žádné kapesné a půjdeš pracovat!" zakřičel a hodil ho na podlahu. Dál spal.Tomu jsem se zasmála a otec na mě zase narážel: "Jsem ti snad k smíchu?"

"No.. Žádné kapesné?! Pracovat?! Děláš si prdel?! Nediv se, že se tak chovám, když se odmala ke mě nedostává žádná pozornost! Někam se snad bavit musím, ne?!" křičela jsem a on rozhodil rukama a dodal: "Ne s těmito lidmi! Je to hnus! Jak to pak vypadá?!" a pak ještě dodal: "Na dnešní den vypadneme s matkou pryč. A do zítřka- do dnešní půlnoci máš čas, aby jsi to tu uklidila. Žádné služky, žádné kámarádky. Jenom ty. Sama. Rozumíš?!" kývla jsem, protože jsem nechtěla dostat další facku. Když odešli, vyťukala jsem na mobilu číslo svojí nejlepší služky. "Ahoj, prosímtě, mohla by jsi na dnešek přijít? Dělala jsem večírek a rodiče přijeli dřív, než měli. A potřebuji pomoct s úklidem." prosila jsem a čekala na odpověď: "Jo, jasně, za hodinku jsem tam. Zatím." ozvalo se na druhé straně a já hovor položila.

Začala jsem buzením lidí v dolním patře. Prošla jsem všemi místnostmi a pomalu budila lidi, že je čas k odchodu. Becky. Ježiši. Becky! smála jsem se v duchu, když jsem ji viděla spát na stole, kde večer tancovala. "Becky, zlato. Musíš vstávat. Byly tu rodiče a všichni musí vypadnout." vysvětlila jsem jí otráveně. "Klid, pomůžu ti." řekla a pomáhala mi budit ostatní lidi. Některé jsem ani neznala.

V dolním patře bylo asi 30 lidí, šly jsme nahoru, první do koupelen, tam naštěstí nikdo nebyl, pak do ložnice, taky ne. Až v mém pokoji. Pár kluků a- "Chloe?" smála jsem se, když jsem viděla ten její blažený úsměv na tváři. "Lidi, vstávat! Vypadněte!" tleskala jsem. Pomalu se probouzeli a pak rychle vypadli. Všichni už byli pryč. Na úklid jsme zbyly Chloe, Becky , já a služka. Všimla jsem si, že Chloe moc Becky nemusí a naopak. Asi na sebe žárlily, co já vím.

______________________________________________________

Votes, comments, shares make me happy :)

Na fotce Valerie :)