T: Dobrý den. My máme jít za majitelem
Janek: Dobrý den dámy, to jsem já. Janek Linhart. A nebudeme si tykat? Vždyť je nám skoro stejně.
Klára: Já jsem Klára
T: Týna
J: Janek
A s Jankem jsme si podaly ruce. Upřímně jsem nečekala, že bude takhle pěkný. To ale neznamená, že nemůže být blbý.
S Klárou jsme tam podepsaly nějaké smlouvy, Janek nám řekl nějaké informace o tom jak to tam chodí a tak. Poté nás šel seznámit s lidmi, se kterými se tu budeme potkávat. Všichni vypadali moc mile a chvilku jsem si povídala i s jednou takovou moc milou holkou Julčou.
Potom už jsme šli do takové šatny pro personál a tam jsme si odložili věci, Janek nám dal klíčky od skříněk, kam si můžeme naše věci ukládat, vzali jsme si zástěru a šli jsme obsluhovat do restaurace. Všechno probíhalo normálně a myslím, že nám to i šlo.
I Janek pomáhal. Nemohla jsem si nevšimnout, jak po něm Klára pořád pokukuje a pokaždé, když s ním naváže oční kontakt se na něj usměje.
Janek zrovna šel s tácem s pitím, když v tom zakopl a vylil to na mě.
T: Tak to teda pěkně děkuju
J: Promiň, snad se nic nestalo, ne?
Nic jsem neřekla, šla jsem do šatny, kde jsem popadla jinou zástěru. Měla jsem mokré i tričko. Vzpomněla jsem si, že vlastně v kabelce mám jedno další. Odemkla jsem si skříňku a sundala jsem si to mokré tričko, takže jsem tam stála jen v podprsence. Ale v tu chvíli tam vešel Janek.
T: Panebože co tu chceš? Nemůžeš mě nechat abych se vklidu převlékla?
A vzala jsem to mokré tričko, kterým jsem se zakryla, aby na mě nekoukal.
J: Nebuď hned protivná. Jsem tady šéf mimochodem. Takže by jsi se ke mně měla chovat slušně milá zlatá.
T: To že jsi šéf neznamená, že mě tady budeš okukovat polonahou. Já nejsem ta co se po tobě vrhne hned po prvním dni, co se známe.
Janek nic neřekl, otočil se a odešel. Já jsem se normálně převlékla a vrátila jsem se do restaurace. Zbytek dne probíhal normálně. Párkrát jsem se zapovídala s Julčou, vyměnily jsme si i telefonní čísla. Je fakt moc milá. A Janka jsem si nijak nevšímala. Když nám skončila směna, šly jsme s Klárou ještě na Starbucks a pak na byt.
S Klárou jsme nechtěly být na intru, a protože její teta měla tady v Praze kousek od naší školy volný byt, tak bydlíme tam. A je to fajn. Do školy to máme navíc jen asi 10 minut pěšky.
Když jsme přišly obě jsme si sedly na postel. Klára se celá usmívala.
T: Co se stalo, že se tak směješ?
K: Krásný den. Ten Janek, on je úžasnej!
T: Neřekla bych
K: To jako, že se ti nelíbí?
T: Nevypadá sice jako nějaká brambora a hezký je, to se musí nechat, ale je to ten typický pražský namachrovaný debílek
K: Tak alespoň mi ho nebudeš brát.
A hele Týno? Myslíš, že se mu taky líbím?
Upřímně jsem nevěděla co jí na to říct, znají se JEDEN DEN!
T: No, co já vím. Možný je všechno. Ale to fakt by jsi s ním začala chodit už teď?
K: A proč ne?
Zasmála se.
T: Znáš ho jeden den. Co za holku dá klukovi po jednom dni co se znají? Navíc je to tvůj šéf
K: Tak zaprvé dneska jsem mu nedala ale měla jsem sto chutí se po něm vrhnout a zadruhé proč bych si nemohla užít?
T: Dělej si co chceš
Já Kláru někdy nechápu, je hrozně fajn ale ve spoustě věcech je úplně jiná než já..
