Kočičí Pouto

úvod

Tma se probudila. Z předešlého dne si nic nepamatovala. S mňouknutím se protáhla a vyrazila do lesa... Když do něj vkročila, zavalila ji horda vzpomínek, jak si tady hrávala se svou matkou a bratrem. Ti však zahynuli, když společně běželi přes cesty a srazilo je auto. Tma pak nějakou dobu nechodila do lesa, a držela se blízko obydlí lidí. 

Z myšlenek ji vytrhlo zašustění v keři a tak instinktivně skočila do keře. Po chvíli se vynořila z keře s králíkem v tlamičce. Blíží se zima, bude těžké se uživit.

Zaběhla k potůčku, aby zahnala žízeň. Když pila zamyslela se. Vzpoměla si co se dělo minulý den. Člověk se psem kolem ní prošel, a ten pes na ni zaútočil a kousl ji do ocasu. Za to mu drápla do oka. Když dopila, zvedla hlavičku a nasála vzduch. Ucítila další kočku. Oči se jí zúžily do malých štěrbinek. Šla po pachu, když přišla blíž, uvědomila si, že ta kočka je cítit strachem... Uvolnila se, aby nevypada tak nepřátelsky a šla dále. Dostala se do vzdálenosti, že mohla rozpoznat, že vidí kotě. Ta kočka, kterou cítila, bylo kotě. Opatrně se přiblížila, až mezi jí a tím kotětem byla vzdálenost jednoho kočičího ocásku. Kotě se na ni podívalo vyděšenýma očima, až se Tma lekla. "Prosím n-neubližuj mi!" vyjeklo. "Neboj já ti neublížím, jak pak se jmenuješ?" řekla konejšivě Tma. Koťátko z podezízavým pohledem odpovědělo: "Travík.."

......................................KONEC ÚVODU.....................................