Zatajila jsem dech, když se na obrazovce objevilo, že data jsou prázdná. Znamenalo to, že Watari zemřel. Se strachem v očích jsem se podívala na zmateného Ryuzakiho. A pak se to stalo.
"Ryuzaki!" vyjeknu, když černovlásek sletí ze židle a Light ho jen tak tak zachytí. Rozeběhla jsem se k nim. Ryu zírá na Lighta se zděšením a já si uvědomím, že to ví. Ví že Light je Kira.
"Ryu…Ryu...dívej se na mě" tečou mi slzy. Vzala jsem jeho hlavu do dlaní a dala si jí do klína. Jeho oči se na mě přesunuly a vypadal klidněji než předtím.
"Mluv semnou...prosím" vzlyknu a nespouštím svoje oči z těch jeho. Najednou se jeho oči zavřou.
"Ne...ne...ne!" položím si čelo na jeho a moje tělo se otřásá mezi vzlyky.
"Kde jsi ty podělanej shinigami!" zařve Light.
"Drž hubu" zavrčím mezi vzlyky.
"Cože?" zírá na mě otec. Byl dost překvapený z toho, co jsem udělala.
"Ty víš moc dobře, že je mrtví" zvednu k bratrovi nenávistivé ubrečené oči.
"O čem to mluvíš?" zamračí se Light. Políbila jsem Ryua na čelo a vstala. Přešla jsem k bratrovi a vrazila mu facku.
"Měl tě za přítele" dívám se na něj vyčítavě.
"A co jsem udělal?" mračí se dál a varovně zavrčí. Sklopila jsem zrak. Věděla jsem, že mě může kdykoliv zabít. Nechtěla jsem to riskovat, i když mě trápilo to, co udělal. Pořád jsem si říkala, že si Ryuzaki nezasloužil zemřít. Ale jak už jednou Light řekl: "Musíš si vybrat, na čí straně stojíš." Jenže kdo měl vědět, že se zamiluju. Rezignovaně jsem vzdychla a vrátila se k Ryuzakiho bezvládnému tělu. Měla jsem chuť si taky vzít život. Řekla jsem si, že by mi to mohl Ryuk vyplnit když ho poprosím. Viděla jsem jen, jak všichni odběhli hledat Rema. Objala jsem Ryuzakiho tělo a znovu začala brečet.
"Tohle není fér…“ vzlyknu.
