je obloha zalitá slunce
a duše co usíná pod kopřivami
rty fialové barvou ostružin
a hlasy co zvou do peřin
z bodláku a jeřabin
a rok stárne jako strom
za poli ---
i když je ještě brzo, tak brzo
usnu ti v náručí, kde nic nebolí
v objetí s chomáči ve vlasech z trní
vůně babího léta na verandě
ČTEŠ
portrét dívky
Poetry„s jejím rozbitým srdcem si hlavu nedělal; ještě ji pobaveně sledoval, jak se snaží sbírat krvavé střepy ze země."
