Stucky-oneshoot

Láska je odpověď. Jaká byla otázka?

Ahoj. Tohle bude jenom jednodílovka. Cením si všech přečtení a všech hlasování. Děkuji moc a užijte si čtení.
Vaše Tania🇧🇷🏀

Steve
Kruci, zanadával jsem v duchu. Už je to osm dní od útěku Buckyho z tajné základny Shieldu. Pořád se jim nepodařilo mu vrátit vzpomínky nebo jenom ztišit jeho agresi k čemukoli.
Achjo. Tak snad ho brzy najdou. I když to nebude asi nijak jednoduché. Už těžké ho bylo chytit.
Každý den jsem k němu chodil a snažil se mu domluvit. Vyprávěl jsem mu naše společné zážitky z dětství, ale i z období války.
Jednou jsem mu dokonce přinesl album.
...
FLASHBACK

Steve prochází dlouhou podzemní rovnou chodbou směrem k cele, kde byl Bucky držen z rozhodnutí Furyho.
Vzal za kliku a vešel dovnitř.
Jako vżdy si sedl na židli naproti Buckyho posteli, kde už Bucky seděl a čekal.
Bucky byl vždy o Stevově návštěvě informován a pověřen pokyny, že se má připravit.
A především, že se má snažit nevyvolávat konflikt.

,,Ahoj Bucky" Začal opatrně.
Čekal jestli Bucky odpoví, ale ničeho se nedočkal.
„Přinesl jsem album." Pokračoval Steve.
Postupně ukazoval Buckymu fotky od raného dětství až po Buckyho narukování.
Jako poslední byla fotka, kde byl Bucky v uniformě objímající, tehdy ještě malého, Steva. Oba se na fotce usmívali a Bucky objímal Steva kolem pasu zezadu kolem pasu.
Ze zadu fotky bylo napsáno. -
- Pro mého Steva.
U této fotky se Steve zarazil a na chvíli přestal vyprávět. V ruce pořád s onou fotkou.
To zase zarazilo WinterSoldiera a poprvé se podíval Stevovým směrem.
Nejdříve se podíval na fotku v Kapitánově ruce a poté na Kapitána.
Jejich pohledy se střetli.

Zimní voják se nemohl odtrhnout od modré záře Stevových očí, která ho vždy, ať už si na to nevzpomínal, fascinovala.
Pořád si koukali do očí.
Kapitán hledal aspoň náznak něčeho, co by naznačovalo, že si Bucky začíná vzpomínat. Stačilo by mu jedna věta, aspoň jesna vzpomínka na staré časy. Ale zatím se zdálo, že Hydra provedla svou práci opravdu pilně.

V jednu chvíli si zírali do očí a v tu druhou už ležel Bucky na zemi zmítající se v bolestných křečích a držící se za hlavu.
Z úst mu odkapávaly kapky krve.
„BUCKY!" ozval se Steve, ale to už klečel u svého kamaráda a chystal se...vlastně ani nevěděl k čemu, když najesnou Bucky promluvil.
Konečně promluvil!!!
Ale to co řekl Steve nečekal.
„N-nechtěl jsem ti ublížit S-steve, vážně nechtěl!" pronesl tiše Bucky.
Steve zíral do Buckyho stále od pláče zarudlých očí a chtěl něco říct, ale nevěděl co. Absolutně neměl slov.
Panebože, vždyť Bucky si konečně vzpomněl.
Konečně má zpět svého nejlešího přítele.

„Bucky já..." chtěl říct Steve, ale zarazil se.
Bucky měl zavřené oči. Klidně oddechoval. Vypadal jako by spal.
Steve mu položil ruku do vlasů a jemně mu je sundaval z obličeje, ale to už se do cely vřítil Fury s 4 agenty za zády s nabitými zbraněmi v rukou.

„Co se to tady děje" zařval Fury. A neni divu. Naskytl se mu pohled na WinterSoldiera stále ležícího na zemi v Kapitánově náruči a Kapitána, který se usmíval jako sluníčko s jednou rukou kolem Buckyho pasu a tou druhou v Buckyho vlasech.

„Vzpoměl si"

...

Bucky-FLASHBACK
Steve...
Steve...
Steve...
Nechtěl jsem ti ublížit Steve, já vážně nechtěl...
Řekl jsem to nahlas?
Steve?
„N-nechtěl jsem ti ublížit S-steve, vážně nechtěl!"zašeptal jsem.