Žila na vcelku odlehlé vesnici. A i když měly krále a prince, většina vesničanů je nikdy neviděla. Ne že by král byl plachý, ale jen se mu zdřejmě nikdy nechtělo jezdit takovou dálku, do osady zvané Mlha. Proto bylo tak zvláštní slyšet ten zvuk.
Dívka již zvyklá jménem Moon šla tedy zpět do města, byla klidná, nemusela se narychlo oblékat do slavnostních šatů, upravovat si vlasy ani patlat na tvář omítku jako šlechtičny. Vlastně by možná ani nemusela chodit, ale Isolda ji chtěla mít stále na očích a hlavně musela nazdobit dům.
Když tedy narychlo uklidila dům a přidala dekorace, oddychla si. Ovšem ne na dlouho, malém se rozkašlala když uviděla Isoldu v závěsu s Amelií, její dcerou, scházet schody. Měli na sobě velmi úchvatné šaty s rozšířenou sukní. A na Ameliině byly dokonce drobné krystalky. Nepochybovala, že tyto šaty jsou přesně pro tuto příležitost- pro Prince.
Princ- prý pohledný mladík ve správném věku. Král mu neustále hledá ženu, ale princ vždy vymyslí proč není hodna či dost dobrá, a tak se z toho vždy vykroutí. Nejspíš proto Isoldu napadlo chopit se šance, i když je až směšně malá.
Než stačila cokoliv říct Isoldě, když procházela paní jí předběhla. Mrazivým hlasem zašeptala.." Ať tě ani nenapadne chodit ven ty špindíro ještě by si nám udělala ostudu, nebo si mě nepřej"Když skončila nasadila milí úsměv a společně s dcerou šly vstříc naději, šanci a bohatství. Byla zvyklá že neměla být viděna lépe postavenými a že se ušmudlanou služkou nechtějí chlubit, avšak i přes to doufala že by jednoho dne mohla svobodně na koni proplouvat krajinou, schodit šátek a bezstarostně se toulat lesem beze strachu, že si ji někdo všimne. Ale to se přece může stát.
Dívce okamžitě probleskl hlavou ten nápad, v lese nikdo nebude Isolda je zaměstnaná příjezdem krále a občané si také nevšimnou.
Po dokončení všech příprav se dívka vydala do pokoje pod záminkou poslechnutí Isoldina příkazu. Z truhly vytáhla svoje hnědé kalhoty a zašedlou košili. Pohlédla do zrcadla, její vlasy měla svázané pevně, aby ji nepřekážely, občas přemýšlela, že si je ostříhá, ale nikdy neměla odvahu. Otevřela okno, slezla po rýhách, které tam už jako malá zanechala při svých neoprávněných výpravách a vydala se do stájí, vstříc zakázanému dobrodružství.
Dálkou s hvozdem hlubokým,
Na hřbetě koně veze se.
Dívka s pohledem divokým,
Co však osud přinese?
-Laura-
Kratší část snad jen s pár slovy,
Naslouchejte však a všechno vám poví.
ČTEŠ
Osamělá duše
RandomPříběh je o dívce jež žije jinak. A i celý příběh je jiný než se zdá... Nechte se zlákat a dejte příběhu šanci...
